Ten není ve vrcholné politice žádným nováčkem. Pětasedmdesátiletý Petr je členem zákonodárného sboru už po čtvrté.

„Ano je to tak. V parlamentu jsem působil od roku 1998 dvanáct let, ale teď jsem měl rok a půl pauzu. Byl jsem na kandidátce devátý a skončil nakonec v roli prvního náhradníka. Každopádně jsem rozhodnutý, že je to mé poslední volební období a pak už si chci také užít klidnější důchod,“ uvedl Petr pro Deník už včera s tím, že radost z toho ale určitě nemá.

„Dávám vše do souvislostí a taková nominace přece nemůže nikoho těšit,“ upozornil na nešťastnou událost.

Podle všeho se mu život tímto krokem prakticky nezmění. Výrazněji tento krok neovlivní jeho osobní ani pracovní život.

„Abych pravdu řekl, tak toho naštěstí nemusím moc přeorganizovat,“ přiznal.

Do parlamentu se vrací jako opoziční politik, který prosazoval hlavně úpravu hornických důchodů i tím, aby šly výtěžky z dobývání uhlí více obcím než státu. „Hlavně jsem ale pracoval na státní energetické koncepci, která je doposud platná, i když ji na druhou stranu už Topolánek porušil,“ poukazuje.

Prosazovat své názory bude ale proti vládnoucí koalici hodně těžké.

„Současné rozložení sil v parlamentu dávají tušit, jak těžké bude něco prosadit. Ale boj proti nesmyslným zákonům určitě nevzdám. Vůbec se mi například nelíbí církevní restituce a zákon o vysokých školách nebo sociální balíčky ministra Drábka. Tyto zákony totiž dělají chudé ještě chudšími, což není dobré a musíme se proti tomu postavit,“ míní Břetislav Petr s tím, že si myslí, že se ve sněmovně dočká i legrace.

„Dříve byly souboje mezi vládnoucí koalicí a opozicí zajímavé, ale to, co se děje dnes je leckdy úsměvnější, než televizní show Jiřího Šípa,“ dodal.

Heczko: Byl to můj kamarád

Bukovec - To, že smrt si nevybírá, dokazuje úmrtí Petra Jalowiczora, manžela, otce, sportovního nadšence a také poslance za ČSSD. Ve svých osmatřiceti letech podlehl po dlouhém boji zákeřné rakovině.

„Měla jsem tu čest těšit se z jeho přátelství. Smrt sice patří k životu, ale chtěla bych, aby to tak v tomto případě nebylo,“ řekla zdrceně Monika Czepczorová, starostka obce Bukovec, která se s ním znala z dob středoškolských studií.

Petr Jalowiczor nahlédl do komunální politiky v devětadvaceti letech, a to právě jako místostarosta Bukovce. V dalším období už obec vedl a stal se i členem krajského zastupitelstva. Jak se v té době Deníku svěřil, šel do toho plný nadšení a ideálů, ale i obav z toho, že coby mladý člověk si bude muset obtížně vytvořit autoritu a kontakty.

Postupně však zjistil, že politika je povolání jako každé jiné. Jak se sám tehdy vyjádřil, vyžaduje to větší míru umění dělat kompromisy, komunikovat s lidmi, ať už mají stejné, nebo rozdílné názory.

Že svou práci dělal dobře, za to hovoří výsledky.

„Zasloužil se například o vybudování místní sjezdovky, postaral se o rekonstrukci bukoveckého obecního úřadu, byly opraveny cesty a podílel se na spoustě dalších projektů a činností,“ vyjmenovala starostka část zásluh populárního a úspěšného politika Jablunkovska.

Za tím vším stály nejen večerní schůze, ale i spousta času a úsilí o víkendech. Přesto si dokázal vyšetřit čas nejen na svou rodinu manželku se synem Jakubem a téměř dvouletou dceru Petřičku -, ale také na své kamarády.

Do řeči je v této době samozřejmě málokomu. „To se těžko mluví, byl to můj kamarád. Je to velká ztráta nejen pro mě, ale tím, že byl opravdu osobnost, tak je to ztráta pro celý region,“ řekl Jiří Heczko, jednatel Technických služeb Bukovec.

„I přes svou zaneprázdněnost si vždy našel čas na své zájmy. Pokud bych si měl vzpomenout, co jsme spolu zažili, bude to především spousta času stráveného na kole, kdy jsme společně vyjížděli do místních kopců,“ zamyslel se Heczko.

LADISLAVA VAVROŠOVÁ