„Samozřejmě že jí to tehdy bylo jedno a ani dnes jí to nedochází. Ovšem mě ještě teď, i po 10 letech, běhá mráz po zádech, když na to všechno vzpomenu,“ říká Martina Neuvalová. Když povodňová vlna zatopila bohumínskou nemocnici a přišel příkaz k evakuaci, nestihly se maminky ani převléct do civilních šatů a už je záchranáři směřovali k loďkám.

„Nejprve nás vojáci z nemocnice převáželi na loďkách k hasičskému autu a to nás potom odvezlo na křižovatku směrem k Novému Bohumínu, kde na nás už čekali manželé. Jely jsme tak, jak jsme byly, v županu, s číslem na ruce a s dítětem v náručí,“ vzpomíná Neuvaldová. Tehdy prý celý ten humbuk kolem sebe nevnímala, ovšem všechno na ní dolehlo až za pár dní. „No, bylo to opravdu akční. Manžel nevěřil, když mu sestřičky zavolaly, ať přijede do Bohumína na jednu křižovatku, že se evakuuje nemocnice a záchranáři mu tam dovezou ženu i s dítětem,“ líčí žena. „Takový příjezd z porodnice jsem si opravu ani ve snu nepředstavovala. Rodina a známí si to samozřejmě nechali dlouho dopodrobna vyprávět,“ dodává Martina Neuvaldová.