„Tento unikát vyrobený v Opavě roku 1850 se zachoval jako jediný ze tří podobných kočárů, které si v roce 1932 pořizoval praděda Vítězslav Svoboda, zakladatel našeho pohřebního ústavu Charitas,“ uvádí Vítězslav Dernický z ostravského předměstí Nová Bělá. Skutečnost, že zde nemají obřadní síň podle něj svého času napomáhá k záchraně kočáru.

„Komunistům se v šedesátých letech pohřební vozy tažené koňmi nelíbily. Zakázali je a nařídili spálit, pohřby se měly konat prakticky jen v obřadních síních, bez průvodů z kostelů nebo domů smutku,“ pokračuje Dernický. A vzpomíná na ochotného souseda Ladislava Šustka ukrývajícího kočár ve své stodole. I díky němu se smuteční spřežení zachovává dodnes.

„Za socialismu nakonec svolili, aby se s ním jezdilo. Obstarával to mimo jiné kočí i majitel koní Viktor Pavlínek, ovšem pod hlavičkou technických služeb,“ líčí provozovatel pohřebního ústavu Charitas. Ani v sobotu nevypraví kočár jen tak. Příprava začíná telefonátem do Tlumačova a objednání kočího Josefa Iše. Má krásné, černé fríské koně, do tahu dává dva i čtyři.

„Ať už vyjedeme nebo ne, jednou měsíčně ho přetírám speciálním olejem: Od konstrukce po špice na kolech. Asi nejnáročnější je ale cídění čtyř mosazných lamp, do kterých se dávají svíčky,“ popisuje Dernický. A zatímco dává historickou pohřební noblesu do parády, dcera Pavlína zařizuje transportní firmu s valníkem. Kočár totiž do současného provozu nechtějí.

„Jezdívá jen kousek z domu smutku nebo kostela na hřbitov,“ říká Dernický. Klapání koní táhnoucích starý pohřební vůz se nicméně rozléhá nejen na Ostravsku nebo v okolí. Charitas s ním vypravuje poslední rozloučení třeba v Bruntále či u Holešova (na to nedávné v zámožné sedlácké rodině pořád v pohřebním ústavu vzpomínají jako na vskutku velkou událost).

„Tohle si neobjednávají lidé z paneláku,“ poznamenává Dernický s tím, že pohřeb s kočárem taženým koňmi vyjde pozůstalé nejméně jedenkrát dráž, než ten běžný. Romská „honorace“ si k tomu navíc platí i luxusní rakve a jiný extra, nikoliv laciný servis. O podobném kočáru v našem kraji v Charitas nevědí… každopádně s ním nikdo jiný na pohřby v regionu nejezdí.

Karviná v sobotu tuto smuteční parádu uvidí poprvé bez nebožtíka na Dnech evropského dědictví.

„Dříve jsme byli na historické výstavě, ale na takové akci ne. Jde o přehlídku toho, čím lidé jezdili nebo je vozili: Od kolébky až po hrob,“ prozrazuje Dernický k podívané ve Fryštátě. Pohřební kočár – se zachovanými skly i otočnou přední nápravou – s koňmi dorazí po ránu.