Přestože pochopitelně řídit nemůže. To však pro něj není žádná překážka.„Vozit mě může tchýně nebo sousedka. Případně rodiče, kteří sice bydlí na Olomoucku, ale když tam budeme, mohou nás vozit,“ vysvětluje Pavel Vlček.

Proč sní právě o autě, když z něj nemůže mít takový požitek jako zdravý člověk? „Uznávám, že je to zvláštní přání, ale nejsem sám, kdo to má podobně, jak jsem zjistil. Ale auta, to bylo vždycky moje. Když se někde objevila nějaká stará škodovka, hned jsem si ji chtěl prohlédnout, projet se tím autem. Prostě mě to fascinovalo. Když mi bylo asi deset, zařekl jsem se, že to auto jednou mít budu a hotovo. Takže si teď opravdu plním sen,“ vypráví mladý muž.

Přiznává, že je nadšený fanoušek automobilů a autobusů, ne však těch moderních, plných elektroniky, ale zejména starých škodovek ze 70. a 80. let. „Jako dítě jsem jezdil ve starých dobrých karosách s motorem Liaz a ve starých dobrých škodovkách s motorem v zadní části. A právě tato auta mi utkvěla nejen v paměti, ale také v srdci. Rozhodl jsem se, že když už nemůžu tyto krasavce sbírat a renovovat, tak si alespoň jedno takové auto koupím. Na otázku, k čemu mi to jako nevidomému bude, odpověď mám. Mám své osobní řidiče a v rodině i pár automechaniků a rád bych se nechal vozit na svá vystoupení a k lékařům vozem, který je mému srdci nejbližší,“ vysvětluje zapálený fanoušek starých škodovek, které ještě měly motor vzadu.

Chce s ním normálně jezdit

A jak už bylo napsáno, nechce koupit možná i 40 let staré auto jako investici, ale chce s ním normálně jezdit. A až ho bude mít, klidně se s ním vydá i na sraz autoveteránů. Jelikož cílí na typovou řadu Škoda 100 až 125, každopádně vyžaduje výbavu s označením L. „To kvůli manželce. Ona je nevidomá, navíc vozíčkářka, takže když si někdy vyrazíme nemohu ji posadit do auta, kde nejsou stahovací okýnka, což prý u některých starých typů škodovek vzadu bylo,“ tlumočí poznatky, které načetl na diskuzních fórech.

Fanoušci se složiliPořídit si třeba Škodu 120 v pojízdném stavu přijde kupce na desítky tisíc korun. „Peníze mám, to jsem všude zdůrazňoval. Nicméně se stalo to, že na facebookové skupině škodovkářských nadšenců někdo navrhl, aby se členové skupiny na moje auto složili. A tak to vypadá, že opravdu ty peníze vyberou, což je těší, ale rozhodně to nebylo mým prvořadým cílem. Každopádně mám transparentní účet v bance, takže se každý dárce může přesvědčit, na co jsem jeho peníze utratil,“ dodává Pavel Vlček.

V pondělí přivezli Pavlovi ukázat jedno z aut, které by ho mohl zaujmout. Obchod s majitelem vozu, kterým, je shodou okolností šéf Veteran trabant klubu Bohumín Lešek Richter, sice neuzavřeli, zato získal známého, který mu slíbil účast na srazu škodovek a trabantů z čehož je nevidomý mladý muž nadšený.