Určitě jich bylo víc, ale minimálně dva muži nevynechali jediný ročník: bohumínský starosta, nadšený sportovec Petr Vícha, a šestasedmdesátiletý Jaroslav Lýsek z Orlové, který rád užívá svou přezdívku Dědek Beskydský.

„Sportuju a otužuju se celý život. Běhal jsem i maratony, ale už mi to věk nedovolí. Ale na silvestra jsem si zaběhl v Ostravě pětikilometrový závod,“ říká na svůj věk vitální muž, jemuž byste hádali o pět šest let méně.

Organizátoři šunychelského ponoru jej dobře znají, vždy dorazí v netradičním koupacím úboru. Včera zvolil pruhované retro plavky s kšandami a přes vstupem do vody odhodil dlouhý zelenkavý kabát á la „úchyl“.

Důchodce, který o svém životě dokonce napsal knížku nazvanou Z dědkova šuplíku se podle svých slov udržuje v kondici se v rámci možností. „Dává mu to impuls do života,“ dodává.

Ke sportu a otužování vede i své děti. Má dvě dcery, čtyři vnučky a pravnučku. „Dcera tu dnes měla být, ale zatím jsme se nepotkali. Ale ona určitě ještě dorazí,“ říkal Dědek Beskydský poté, když se osušený oblékal do suchého.Na popud dcery se do vln Kališova jezera na chvíli ponořila i Jana Karasová. „Já se chodím pouze saunovat, nejsem typický milovník studené vody. Vlezu tam, ale ne nadlouho. Dnes jsem chtěla udělat radost dceři, která chtěla jít na ponor a doufám, že se jí to líbilo,“ prozradila.

A jaké má dojmy? „Super. Myslím, že jsem vydržela víc, než jsem čekala. Dnes je příjemně teplo. Když jsme zkušebně šly do vody po Vánocích, bylo mnohem chladněji,“ dodala s úsměvem žena.

Přestože letos nebylo tolik účastníků ponoru jako v minulých letech, je vidět, že akce je velmi oblíbená. Dorazila i skupinka otužilců z Polska, i když ne ta, která jezdívá každoročně v čele s kamarádem lékařem, který žije v Polsku, ale pochází z Ghany.