Zhotovitelem stavby byl národní podnik Bytostav Ostrava. Stavět se začalo v březnu 1951 a 1. září 1952 byla honosná budova s názvem Hornické učiliště Pavky Korčagina (známý z filmu Jak se kalila ocel) dána do užívání.

Stala se jednou z největších a nejmodernějších staveb budoucího města. Patřila Ostravsko-karvinským dolům. Problémy, ale byly s vnitřním vybavením.

Protože stavitelé Havířova na úředníky nějak zapomněli, v jejím bočním traktu byl dočasně umístěn městský národní výbor. Ani záměr z druhé poloviny sedmdesátých let 20. století, který počítal s výstavbou nové radnice, nevyšel.

Ta se měla dokonce stát po stránce architektonické, dominantou centra města. Nakonec vše vyřešil útlum v hornictví, zahájený v devadesátých letech minulého století. Doly už budovu nepotřebovaly. Provedla se její rozsáhlá, hlavně vnitřní modernizace, která byla dokončena v roce 1999.

Ilustrační foto.
Přijďte na filmové lahůdky. V Karviné začíná příští týden hrát letní kino

Tím skončilo období improvizací. Havířovský magistrát získal stálé sídlo. Z názvu budovy, kde se nacházejí i další organizace, se odstranilo jméno Pavky Korčagina.

V Havířově a Karviné v současnosti funguje 12 tréninkových bytů, v nichž žijí mladí, kteří opustili dětské domovy  a zvykají si na samostatný život. Jednou z nich je i Michaela Bačová.
Tréninkové byty. Velkou změnou je samota, říká dívka z havířovského domova