Pravda, část mezi letním kinem a ulicí Na Stuchlíkovci pod jinak skvělým sportovním areálem není žádná sláva, ale potom to začíná. Několik restaurací, dětských hřišť – před nimi klobouk dolů, malebných zákoutí či odbahněný rybník.

Také naučná stezka s řadou tabulí, nová dlažba napříč většinou lesoparku, revitalizovaná studánka, toalety. K tomu stále relativně nově zastřešené letní kino, které se o letních večerech stává vyhledávaným místem Orlovanů.

Radnice zde v posledních letech investovala nemálo peněz a je to vidět. Posezení u Letňáku či na druhém konci lesoparku v Hájence je v podvečerních hodinách pro mnohé až rituálem.

První podnik sází na rychlou dostupnost při vstupu do parku, kapacitu posezení a zmíněné kino, druhý na spolupráci s minipivovarem Koníček a chutné, poctivé porce čehokoli, kvůli nimž je dobré si místa raději zarezervovat.

Konec legendární Koliby

Nejznámějším z podniků je však Orlovská Koliba u tamního rybníku, leč ta už se po covidu bohužel neotevřela a majitelé ji nabízejí zájemcům k prodeji či pronájmu, podle záměru a dohody.

„Zatím jsem se s nikým nedomluvil, nicméně věk už mi nedovoluje o podnik se starat. Covid měl se zavřením podniku tu souvislost, že nám sebral elán k práci,“ řekl Deníku majitel Jan Wybraniec, který má syna i dceru, ti ale po otci podnik i s ohledem na nejistou dobu převzít neplánují.

„Až na nějaké krátkodobé rekonstrukce a v posledních letech i zimní přestávky jsme měli nepřerušeně otevřeno od roku 1976,“ popisuje Wybraniec prozatímní konec orlovské legendy, kde po večerech hrávaly i kapely či se tam příležitostně dalo projet na ponících.

Tři hřiště, a co příště?

Když něco končí, něco jiného začíná, byť z poněkud jiného soudku. Téměř na dohled Koliby město v několika fázích vybudovalo na mulči hned tři prostorná hřiště určená každé jiné cílové skupině. To nejnovější, letošní, slouží nejmenším dětem – mnohdy ještě s plínkami a dudlíkem, jak dosvědčuje případ odhadem dvouletého Tomáška z konce týdne. Další je určené o něco starším „prckům“ a mnohdy doslova boj je na něm zejména o stromový domek a malou „orlovskou Tarzanii“ nad hlavami dospělých.

Třetí hřiště – workoutové – slouží sportovcům bez rozdílu věku, byť primárně je využívané mládeží. „Chodíváme zde čtyřikrát, pětkrát týdně, Terezka tu dokáže strávit hodiny,“ povídá na hřišti určeném prostřední věkové kategorii paní Dáša.

Na své si ale v lesoparku na mnoha frekventovanějších i bočních uličkách přijdou i pejskaři, cyklisté a koloběžkáři, senioři či zamilovaní. Ani o lavičky zde není nouze. A Orlované doufají, že s modernizací lesoparku město ještě neskončilo!

Proměna lesoparku pohledem radnice

Revitalizace lesoparku, kterou odkládaly složité majetkoprávní vztahy, byla pro město velké téma. Trvala bezmála tři roky a za několik desítek milionů změnila místo téměř k nepoznání.

„Projekt zahrnoval odbahnění rybníka, opravu hráze, mostku i nedaleké lávky, obnovení studánky, vyčištění vodních toků, rekonstrukci cest, chodníků a zpevněných ploch, obnovu a doplnění veřejného osvětlení a mobiliáře a také navrácení lesku areálu letního kina. Cílem bylo vrátit lesoparku jeho původní podobu. Orlované potřebovali mít místo, kde si mohou oddechnout a odpočinout," zdůraznila mluvčí města Nataša Cibulková s tím, že při úpravách se kácely pouze stromy, které ohrožovaly bezpečnost návštěvníků.

Některé tak zajímavě vstupují i do vydlážděných stezek. Veřejnost může prakticky celoročně využívat také WC s bezbariérovým přístupem z lesoparku. „U vstupu je umístěn mincovní automat pro otevírání dveří, aby se alespoň částečně zamezilo vandalismu a nechtěnému přespávání lidí bez domova.

Další, nové dámské a pánské toalety se samostatnými bočními vchody jsou přístupné pouze z areálu letního kina," popsala Cibulková a zmínila také oblíbená hřiště. „Budovala se samostatně mimo projekt revitalizace a vyvolala obrovské nadšení veřejnosti. Je to místo, které lidé opravdu vyhledávají," konstatuje mluvčí.