Další peklo takovým rodičům připravují také některé zákony České republiky stejně jako třeba jednání některých úředníků, kteří se k nim mnohdy stavějí, jako by je tito lidé obtěžovali. Své o tom ví paní Anna Somerlíková z Orlové, která se stará o svou dceru Lenku, jíž bylo letos 18 let. Život je mnohdy plný paradoxů. Podle zákonů naší země můžete například u zcela nesamostatného člověka odkázaného jen na cizí péči požádat o zbavení svéprávnosti právě až v 18 letech. „Lenka tak má od 15 let občanský průkaz. Dcera se ani neumí podepsat. Veškerou korespondenci a další úřední věci se ale musely oficiálně řešit, jako by tomu tak nebylo. Nedokážete si představit třeba ten pocit, když jsme s dcerou stály v řadě na poště, já musela úřednici vysvětlovat, jak na tom dcera je a proč se sama nepodepíše, a za vámi se ještě ozývaly hlasy nazlobených lidí a já slyšela, že jen zdržuji a můj problém nikoho nezajímá,“ vzpomíná Anna Somerlíková na jeden z případů, který si musela prožít.

Orlovská pošta jí naštěstí vyšla maximálně vstříc a dnes vše řeší tak, aby to bylo pokud možná co nejjednodušší. Podobných případů, kdy lidská zloba vítězí nad pojmy jako slušnost, si ale Somerlíkovi s dcerou užili více. Psychicky už tak těžce zkoušenému člověku tak zabude hodně líto, když třeba narazí na úředníka, který se mu má věnovat, o případu ale v podstatě nic neví a ještě se tváří, že je obtěžován. „Víte. Toto nejsou jen mé zážitky. Setkávám se s více rodiči, kteří toto prožívají. Někteří o tom ale veřejně nechtějí mluvit, jiní o tom nemluví ani v soukromí. Myslím, že takto chtějí raději zapomenout, co vše museli prožít,“ říká dále maminka osmnáctileté Lenky. Podle ní všem takovým rodičům chybí třeba jen základní pomoc v tom, že oni sami mnohdy vůbec nevědí, kam se s nejrůznějšími problémy a potřebami obrátit.

„Věcí, která může pomoci, je i to, chodit s takovým dítětem k psychologovi. Ten náš mi vysvětlil spousty věcí, když jsem nevěděla, jak na některé Lenčino chování reagovat. Mnozí rodiče se ale za něco takového asi stydí a k odborníkovi raději nejdou. Všem říkám, jdi. Vždyť stud tady není vůbec na místě,“ říká o vlastní zkušenosti Anna Somerlíková. Podobných problémů zažívají rodiče nemocných dětí celou řadu. Podle zkušeností paní Somerlíkové tomu nebude jinak, pokud se nezmění mnohé zákony a vyhlášky této země. Celá rodina se alespoň před pár dny dočkala toho, že Lenku odborníci zbavili svéprávnosti. Rodině tak odpadnou například zbytečné vycházky s dcerou na úřady a další instituce, kde pak její matka musí mnohdy doslova vést dceřinu ruku, aby při přebírání korespondence a jiných úkonech docílila alespoň jejího částečného podpisu. Takto to totiž naše zákony chtějí. „Myslím si také, že my, rodiče těchto dětí, bychom měli více stát při sobě a zapojit se třeba do nějaké společné organizace. Už jsem se o to několikrát pokoušela, lidé jsou ale různí, a zatím jsem tak byla neúspěšná,“ dodává žena.