Vše se jeví jako učebnicový příklad úřednické zvůle. Z banálního případu vstoupení na trávník v centru Havířova se nakonec stala kauza, která skončila až u Nejvyššího správního soudu.

Na počátku stáli dva policisté obvodního oddělení, kteří přestupek oznamovali a nestyděli se správnímu úřadu lhát o tom, jak občan (redaktor Deníku a autor článku) neuposlechl výzvu úřední osoby, porušil silniční zákon a městskou vyhlášku, která podle nich zakazuje vstup na trávníky.

Případ řešila úřednice havířovského magistrátu Dana Hanáková, která je manželkou zástupce vedoucího obvodního oddělení v sousední městské části Šumbark. Úřad zamítl námitku na podjatost, když by v řízení z pochopitelných důvodů mohla stranit právě policistům. Zatímco porušení silničního zákona a neuposlechnutí výzvy k opuštění trávníku se policistům a úřadu proti předloženým důkazům nepodařilo prokázat, úřednice si stála tvrdošíjně za tím, že byla trestuhodně porušena městská vyhláška. Ta sice praví, že je zakázáno přecházet vymezené plochy veřejné zeleně, samotný vstup na ně však nezakazuje.

„Chůzí po travnaté ploše se obviněný dopustil jednání, které překročilo bagatelní míru a dosáhlo škodlivosti přestupku, neboť jím byl ohrožen veřejný zájem na ochraně zeleně,“ vyřkla Hanáková.

Zákaz vstupu na trávníky neexistuje

Naopak tehdejší vedoucí odboru komunálních služeb Zdena Mayerová je zcela jiného názoru. „My tvrdíme celou dobu, že nám nevadí, když lidé vstupují na travnaté plochy, pokud je nepoškozují, neničí květinovou výzdobu, nebo tam nevyšlapávají pěšiny. Například v Centrálním parku by si bez vstoupení na trávník lidé nemohli prohlédnout ani sochy, nebo by si nemohli vyfotit krásné tulipánové záhony. Nikomu nevadilo ani to, když se asi tisíc lidí přišlo podívat na vystoupení kapely Kryštof. Pokud bychom chtěli zakázat chůzi po travnatých plochách, stanovili bychom tam jednoznačný zákaz vstupu,“ řekla městská zahradnice Zdena Mayerová.

Zatajený důkaz

Úřednice Hanáková zamítla návrh na výslech Mayerové, jejíž vysvětlení mohlo celou úřední taškařici ukončit hned v zárodku. Navíc je Hanáková podezřelá ze zatajení důkazu. Navrhované svědkyni Mayerové totiž telefonovala a na celou situaci a názor radnice se vyptávala. Telefonát však zatajila a do spisu tento úkon záměrně nezapsala.

Podezřením na zatajení důkazu a tím na nezákonný průběh řízení se zabývalo ministerstvo vnitra. To nasadilo úřednímu šimlovi korunu, když na výtku, že úřednice podstatný telefonát zatajila, reagovalo: „Ministerstvo na námitku reagovat nebude, protože spisová dokumentace neobsahuje úřední záznam o tom, že úřednice telefonát měla uskutečnit,“ sdělil vrchní ministerský rada Myron Zajonc. Podle ministerstva tedy není možné řešit nezákonné zatajování provedených důkazů právě proto, že jsou zatajené. 

Pravomocný rozsudek

Když proti rozhodnutí havířovského magistrátu nepomohlo odvolání ke krajskému úřadu, projednal celý případ Krajský soud v Ostravě. Ten se na chůzi po trávě podíval zcela odlišně a stvrdil, že k žádnému přestupku nedošlo.

„Je nutné odlišovat jednotlivé typy zeleně. Jinak se budeme dívat na chůzi po záhonu růží než na chůzi po běžném trávníku. K poškození růží dojde snadno, k vyšlapání chodníku v trávě již tak snadno nedojde. Soud nemohl dát zapravdu žalovanému (Krajský úřad MSK), když neshledal naplnění znaku předmětné skutkové podstaty,“ rozhodla pravomocně soudkyně Jana Záviská.

Krajský úřad tak za své špatné rozhodnutí v řízení musel zaplatit soudní poplatek a vrátit i pokutu, kterou inkasovala havířovská radnice. Krajský úřad sice proti rozsudku podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ani po více než roce, však o ní nebylo rozhodnuto.

Občané Havířova a jeho návštěvníci se však rozhodně nemusejí obávat postihu ze strany policie a úřadu, pokud by vstoupili na některý z městských trávníků. „Tyto travnaté plochy jsou určeny veřejnosti. V klidných místech na nich lidé mohou odpočívat. Samozřejmě ale odrazujeme od přecházení travnatých pásů při zkracování cesty přes vozovku. Právě toto je vyhláškou zakázáno,“ dodala Mayerová.