„Baví mě poznávat odlišný způsob života místních obyvatel, a když to jde spojit s medicínou, je to pro mě nejlepší způsob, jak mít všechny cíle shrnuty v jednom," říká karvinská lékařka Lenka Janoušková, která se před několika dny vrátila z afrického Malawi, kam jela v rámci mise pořádané nadací International Humanity.

Nedávno dokončila své studium všeobecného lékařství na lékařské fakultě v Olomouci, přesto už má za sebou zkušenosti z Jávy, kde očkovala děti a pomáhala na tamní klinice. Stáž na Jávě absolvovala díky studentské organizaci, misi v Malawi už si ale zařizovala sama.

„K misi jsme se dostala přes pana dr. doc. Rastislava Maďara. Před stáží v Indonésii jsem jela do Ostravy do očkovacího centra poptat se na potřebné očkování a léky na cestu. V ordinaci mi nabídl účast na misi v Africe. Okamžitě jsem souhlasila," popisuje Lenka.

Mise jsou nejen pro mladé lékaře obrovskou životní i medicínskou zkušeností. „Naučila jsem se jednat a komunikovat s lidmi různého myšlení a povahy, poznala jsem odlišné kultury, ale zároveň jsem si uvědomila, že lidé jsou všude v podstatě stejní. Mají stejné potřeby i stejné problémy.

Nezáleží na náboženství, národnosti, barvě pleti, ale je to o jednotlivci," popisuje Lenka. Díky africké misi také poznala, jak málo člověk potřebuje k životu.

Za pár dní odjíždí na tříměsíční stáž určenou absolventům univerzity do Lisabonu. V únoru zamíří do nemocnice ve Vietnamu, v dubnu bude pomáhat v nemocnici na ostrově Samoa. „V soukromí se snažím využít poměrně krátkých chvil, co jsem doma, a trávím je co nejvíce s rodinou a přáteli," uzavírá Lenka.

Africká mise, to je zkušenost k nezaplacení

close Mladá lékařka se nedávno vrátila z mise v africkém Malawi, popisuje drsné prostředí, ale také vděk místních. info Zdroj: archiv Lenky Janouškové zoom_in

Každý den vstát brzy ráno, odjet do několik kilometrů vzdálené nemocnice, kde už čekají pacienti s nejrůznějšími problémy. A ordinovat až do pozdních večerních hodin. Tak vypadal program pětadvacetileté doktorky Lenky Janouškové z Karviné na misi v Malawi.

„Lidé přicházeli hlavně s bolestmi zad a kloubů, které místní omezují v jejich práci. Většina se živí farmařením. Často jsme se setkávali také s lokálními infekcemi, celkovými infekčními nemocemi, malárií nebo podvyživenými dětmi," vypráví lékařka.

Pobyt týmu českých lékařů ale nebyl jen o léčení. Stihli navštívit také školu nebo okolní vesnice. Nejchudším rodinám věnovali kozu. „Rodina pak musela slíbit, že první narozené kůzle věnuje další chudé rodině," dodává Lenka.

Jak se na cestu připravovala? „Co se týče příprav, tak jsem si četla o exotických chorobách v Malawi, jako jsou různá parazitární onemocnění, která se v ČR běžně nevyskytují. Dále jsem si zkoušela šití na bůčku a shodou okolností nám rodila kočka. Rození koťat je taky dobrá průprava," popisuje se smíchem Lenka.

Lékaři bydleli ve vesnici s místními obyvateli. Jako záchod posloužila díra v zemi, koupelnou byl lavor s vodou. Vyčistit si ráno zuby uprostřed stáda koz? Nic neobvyklého. „Elektřina není ve vesnici žádná, takže žádné světlo. Zato tak nádherné nebe jsem ještě nikdy neviděla.

Fajn byl odpočinek od Wi-Fi, internetu, mobilních telefonů. V noci nás chodily navštěvovat myši, pobíhaly nám po nohách a hlavách. Ráno jsme tam měli od nich na ručníku nechané skořápky od buráků," popisuje život ve vesnici.

A jací jsou místní lidé? „Skvělí! Hned když jsme přijížděli, malé děti běžely kolem auta, smály se, mávaly a křičely ,azungu azungu', což znamená běloši. Nachystali pro nás uvítací ceremoniál. Jsou usměvaví a vděční. Přicházeli za námi s úctou a respektem."

International HumanityNevládní neziskové občanské sdružení se sídlem v České republice, které pomáhá nejchudším obyvatelům naší planety na Srí Lance, v Nepálu, Zambii, Ugandě, na Haiti a v dalších rozvojových zemích třetího světa. Lidé působící v této organizaci pracují zcela dobrovolně a bez nároku na honorář při svém běžném povolání. Organizace byla založena v roce 2004. Od té doby jsme stihli pomoci například v oblastech na Srí Lance, které zasáhlo tsunami, otevřít kliniku v Nepálu nebo vybavit jednotku intenzivní péče v nemocnici v Igogwe (Tanzánie). zdroj: www.internationalhumanity.cz

close Mladá lékařka se nedávno vrátila z mise v africkém Malawi, popisuje drsné prostředí, ale také vděk místních. info Zdroj: archiv Lenky Janouškové zoom_in

Stýská se mi hlavně po afrických dětech

Lenka Janoušková má z mise v Malawi spoustu krásných vzpomínek a zkušeností. Po čem se jí nejvíce stýská? A jaký je rozdíl mezi zdravotnictvím v Česku a v Africe?

Co potřebuje lékař k tomu, aby se na misi dostal?

Podle mě stačí nadšení, elán a nebát se cestování do exotických krajin. Také být trpělivý a nebát se extrémních podmínek k přežití. A důležité je mít na cestu finance, protože dobrovolníci si vše hradí sami.

Stýská se vám po něčem z Malawi?

Nejvíce mi chybí místní děti a večery strávené s nimi. Děti si tam dělají popcorn z kukuřice na ohni, učily mě místní jazyk a smály se, jak jsem to pletla. Učily mě také písničky a tanečky. Každé ráno nám mávaly, když jsme odjížděli do práce, a večer nás zase vítaly. Místo míče tam mají děti smotaný papír přelepený lepicí páskou.

Lze vůbec srovnat lékařskou péči v Česku a v Indonésii nebo v Africe?

Největším rozdílem je, že v České republice je zdravotní péče zdarma pro všechny. Když neberu v úvahu odvádění zdravotního pojištění. Například vybrané onkologické screeningy, které u nás občan může využívat, stojí v Indonésii šest tisíc jedno vyšetření.

Nebo například při dopravní nehodě, kdy je potřeba řešit zranění pacienta akutně, v Indonésii nejdříve kontaktují rodinu, zda má například na CT vyšetření vůbec peníze. V těchto zemích, a to platí i pro Malawi, záleží zejména na tom, kolik máte peněz, a od toho se odvíjí všechna zdravotní péče.

A většina obyvatel ty peníze nemá…