Šimon a Matouš, Natálie a Valerie, Hanka a Ema a Mirek a Toník. To jsou sourozenecké páry, které navštěvují jednu třídu na ZŠ F. Hrubína v Havířově-Podlesí. S tolika dvojčaty je ve třídě veselo.

„Byl jsem si vědom toho, že by to mohlo přinést komplikace, ale některé děti už se znaly ze školky a i jejich rodiče chtěli, aby byly spolu ve třídě. Paní učitelka řekla, že do toho půjde a tak máme všechny pospolu,“ řekl ředitel školy Tomáš Ptáček.

Sourozenecké dvojice jsou si velmi podobné. Na první pohled se odlišují jen v detailech. Až na jednoho chlapce jsou všichni praváci.

„Je pravda, že tolik párů dvojčat učím poprvé. Samozřejmě je to složitější, aby je rozeznala. Na dálku to někdy opravdu nejde. Z blízka už znám některé detaily. U dvou kluků si nejsem jistá nikdy a dvě děvčátka poznávám jen podle náušnic. Pokud jde o výuku, u dvojčat citelnější vazba mezi sourozenci. Pomáhají si a zastanou se jeden druhého,“ popsala učitelka Michaela Janíková.

Je si přitom vědoma toho, že by jí dvojčata mohla pěkně zavařit. Dvojčata proto pro jistotu nesedávají společně v jedné lavici.

„Kdyby si třeba kluci přehodili trička, tak mě určitě napálí. Zatím takové žerty neprovádějí, i když nějaké náznaky už tady byly,“ přiznala a o chvíli později už na takový žertík doplatila.

Deník si totiž nechal od paní učitelky všechna dvojčata postupně představit. Ještě předtím však nepozorovaně přesadil Hanku s Emou. Když paní učitelka u této dvojice řekla špatně jméno jedné z dívek, třída vybuchla smíchy. „No vidíte to. Nepoznala jsem je. Až teď podle náušnic,“ smála se učitelka.

I samotná dvojčata si svou podobnost velmi dobře uvědomují. „Někdy si mě paní učitelka splete, ale jenom někdy. Ale pletou si nás i spolužáci,“ shodly se Ema s Hankou. „Brácha má pihu, já ne,“ přiznal Matouš. „My s bráchou chodíme každý jinak oblečený. Já mám rád modrou barvu, brácha Mirek zelenou,“ řekl Toník.