„Nastoupil jsem do rubání a ten osudný den měl na odpolední šichtě pod sebou jako štajgr, tedy revírník, čtyřiašedesát horníků kopajících uhlí pomocí trhacích prací a sbíječek,“ popisuje Gongol začátek událostí, od nichž dnes odpoledne uplyne rovných šedesát let.

„Merkaptanovou signalizaci připomínající smrad zkažených vajíček jsem ucítil po šestnácté hodině, a okamžitě to nahlásil dispečerovi, který vydal příkaz odvolat osádku a vyfárat,“ líčí pamětník. Báňský inženýr s čerstvým diplomem v oboru hlubinné dobývání prochází tehdy tvrdým křtem.

Už nikdy se nezjistí, kdo (zřejmě náhodou) spouští na ranní směně dopravník, jehož gumový pás se třením zahřívá a vzniká tak požár. Jisté je, že oheň a jeho zplodiny v 8. sloji Dolu Dukla uzavírají 108 z celkem 338 havířů pod zemí. Pomoc přichází pozdě, nikdo nemá šanci na přežití.

„Netušili jsme, že je to taková hrůza, nahoře ale byly doslova davy lidí, bezpečnost, záchranáři, příbuzní,“ pokračuje Gongol. Který se dostává domů až za další tři dny – hned po výjezdu na povrch totiž pomáhá s evidenci vyfáravajících kolegů a se zajišťováním výbavy důlních záchranářů.

Jaroslav Gongol pracoval na Dole Dukla v Havířově a začínal jako revírník. Osobně prožil těžkou důlní havárii, kdy zde 7. července 1961 zahynulo 108 horníků.Jaroslav Gongol pracoval na Dole Dukla v Havířově a začínal jako revírník. Osobně prožil těžkou důlní havárii, kdy zde 7. července 1961 zahynulo 108 horníků.Zdroj: Deník/Vladimír Pryček

Nováček nenováček, Gongol je vzápětí přiřazován k ruce hlavního inženýra pověřeného vedením likvidace havárie. „Jeho pomocníka jsem dělal ještě čtvrt roku, dokud se nevyvezli všichni postižení na povrch a neobnovil bezpečný provoz dolu,“ uvádí. A vzpomíná i na veliký stres.

Na nádvoří šachty Dukla v Dolní Suché nedaleko od Havířova míří už pár hodin po oznámení požáru nejen báňská záchranná služba, ale i desítky hornických žen. „Vybavuji si tu tíživou atmosféru. Taky zároveň dodnes veškeré kroky a činnost, co jsem dělal,“ podotýká nyní Gongol.

Ten na Duklu nastupuje ve čtyřiadvaceti coby syn horníka z rubání a po neštěstí z roku 1961 tady přebírá vedení celého pole rubání. Následují posty výrobního náměstka, hlavního inženýra, nakonec třináct let v ředitelském křesle. V letech 1977 až 1990, tak dlouho je věrný podniku.

„Havíři nezapomněli, ve volbách ve dvaadevadesátém roce mi dali dvaadvacet tisíc preferenčních hlasů,“ konstatuje Gongol, jenž má po šachtě zkušenosti také z poslaneckých lavic (za komunistickou stranu). Při pietních aktech za 108. kamarádů z Dukly se angažuje do dnešní doby.

K TÉMATU

Čtyřikrát stěhovaný pomník

Památník požáru na Dole Dukla ze 7. července 1961 se objevuje se jmény 108 všech obětí nejprve na hřbitově v Dolní Suché. Pak se kvůli chátrajícímu stavu tohoto pohřebiště stěhuje na šachtu, k dějišti tragédie – a stává se mementem pro horníky, kteří tu fárají. Časem s proměnami areálu Dukly potřetí střídá pozici. Po útlumu a likvidaci dolu a proměny okolí v průmyslovou zónu přestává být umístění pomníku vhodné i důstojné. Proto i na popud Jaroslava Gongola mu havířovský magistrát vyhledává čtvrté: Na hřbitově v Šumbarku. A tady se v den šedesátého výročí neštěstí uskuteční od 10 hodin tradiční pietní akt k uctění památky mrtvých horníků.