Do roku 1942 vznikl v Horním Slezsku a v Dabrowské pánvi systém šestadvaceti polenlagerů, včetně čtyř na území dnešní České republiky.

ÚŘEDNÍ ČÍSLO 32

Polenlager v Novém Bohumíně (Polenlager Oderberg), který byl úředně označován číslem 32, vznikl v areálu bývalých kasáren v Šunychelské ulici v období mezi 15. a 20. červnem 1942. Podle odhadů v něm najednou pobývalo až 800 vězňů a tábor tak počtem internovaných osob předčil polenlager číslo 40 ve Fryštátě (dnešní Karviná-Fryštát), polenlager číslo 41 v Petrovicích-Prstné i číslo 83 v Dolním Benešově. Až do konce 2. světové války zde byly vězněny celé rodiny z okolí Żywce, Wadowic, Wisły i samotného Bohumína.

ŽIVOT V TÁBOŘE

Po transportu vězňů do tábora probíhala jejich selekce na základě toho, jaké jsou schopni vykonávat práce. Mladší z nich odváželi každý den na nákladních autech na fyzicky náročnou stavbu železniční trakce, silnic nebo na práce ve vysoké huti. Ženy a starší děti byly zase přidělovány na práci v zemědělských usedlostech.

„Zajatci museli, bez ohledu na věk, vykonávat těžké nucené práce v průmyslu a zemědělství. Kruté podmínky života v táboře si vybraly životy nejen mužů a žen, ale také dětí,“ uvedl při jednom ze vzpomínkových shromáždění Bohuslav Czapek, předseda PZKO Skřečoň.

Internovaní, kteří museli všechen svůj majetek zanechat doma, spávali pod tenkými přikrývkami na dřevěných pryčnách. K jídlu dostávali dvakrát denně pouze tuřínovou nebo kroupovou polévku. Brambory byly jen v sobotu a v neděli, kdy vězni dostali i lžíci marmelády. Špatné hygienické podmínky přispívaly k zamoření tábora obtížnými parazity a byly příčinou nemocí a úmrtí.

Existence bohumínského tábora byla nejdelší ze všech čtyř polenlagerů, které se na území Česka nacházely. I když zdejší strážní oddíl uprchl těsně před příchodem rudé armády, polenlager číslo 32 fungoval oficiálně až do 1. května 1945.

PAMÁTNÝ VALOUN

V listopadu 1973 byl na připomínku vězněných Poláků odhalen v místech bývalého tábora u vojenských kasáren památník – valoun – s dvojjazyčnou pamětní deskou.

104 oběti zdejšího zařízení jsou dodnes pohřbeny na skřečoňském městském hřbitově. Kolik vězňů našlo místo posledního odpočinku na novobohumínském městském hřbitově, dnes už bohužel není možné zjistit.