Sotva vkluše do společenské místnosti, oči všech přítomných se rozzáří, následuje hlazení a také rozdávání Harryho milovaných piškotů. Poté následuje návštěva pokojů, které obývají ležící klienti. Také zde se objevují úsměvy, mazlení a někteří obyvatelé už ani nečekají, až dostanou pamlsky od Harryho paničky, a radostně nabízejí ty, které si sami připravili.

„Někdy musím dávat pozor, protože tady to všichni myslí v dobrém, pro Harryho by nechali i ty největší dobroty, ale musím hlídat, aby nedostal i něco, z čeho by mu pak nebylo dobře,“ usmívá se dobrovolnice Gábina, zatímco jedna z klientek domova otevírá svou krabičku dobrot.

Dnes jsou to ale jen neškodné piškoty a Harry nadšeně mlsá.

„Když přijde Harry, všímáme si, jak naši klienti pookřejí, jako by na chvíli zapomněli na všechny starosti, začnou se smát, někdy se i rozpovídají a zavzpomínají, jaké zvířata mívali doma a podobně,“ říká vedoucí karvinského zařízení Anna Šišková.

Psík Harry je asi čtyři roky starý kříženec většího vzrůstu.

Dobrácký Harry se našel v karvinském útulku, dnes je hvězdou místního domova pro seniory.Dobrácký Harry se našel v karvinském útulku, dnes je hvězdou místního domova pro seniory.Autor: Deník / Richard Kutěj

„Do útulku jsem původně chodila venčit pejsky, s Harrym jsme si nakonec tak nějak zůstali. Zaujala mě právě jeho dobráckost, navíc, velcí psi se obecně udávají hůře, lidé z nich mají respekt, spíše se rozhodují pro ty menší, tak jsem mu zkrátka chtěla pomoci a dát mu nový domov,“ vzpomíná Gabriela Musiolková.

A Harry rozhodně nezklamal. U nové paní žije už tři roky a je to přátelský, mírumilovný psík.

„Jednou kamaráda napadlo, že by s tou svou povahou mohl rozdávat radost třeba i dalším lidem. Já sama jsem se pak přihlásila do dobrovolnického programu Adry. A mohu říct, že to bylo skvělé rozhodnutí. Hodně mě to naplňuje a jsem ráda, že můžu alespoň občas udělat něco pro druhé, udělat lidem radost. To je neuvěřitelný pocit,“ zamýšlí se nad samotným dobrovolnictvím Gabriela Musiolková.

„Pokud nad tím někdo rovněž uvažujete, můžu všem jen vzkázat, běžte do toho! Stačí hodina týdně, nejde tedy ani o nijak časově náročnou věc, a uděláte tím tolik radosti a dobra,“ dodává s úsměvem dobrovolnice karvinské Adry.