Karvinský pedagog, psycholog a výchovný poradce Zbyněk Domin (na snímku níže) se ani nediví, že mezi mladými lidmi může k něčemu podobnému docházet. "Nositeli násilí jsou zejména lidé, kteří nějak citově strádají v rodině a svým chováním jen kopírují své vzory," říká a dodává: "Člověk s nedostatkem motivů, nudící se, „vybouchne“ velmi snadno."

Karvinský pedagog, psycholog a výchovný poradce Zbyněk Domin.Zdroj: Deník/Tomáš JanuszekVěřil byste, že se mladí lidé dokáží kvůli zdánlivé maličkosti chovat takto brutálně?
Ano, každý člověk je přirozeně regulován rozumem a emocemi, které jsou kladné (žádoucí) a záporné (nežádoucí). Znamená to, že se dovedeme hádat, rozčílit, rozplakat a podobně. Pokud vyrůstáte v dobrých výchovných a společenských podmínkách, které dostatečně upevňují a rozvíjí to dobré ve vás – lásku k druhým, empatii, toleranci, respekt, tak řešíte problémy zpravidla v klidu nebo se rozčílíte způsobem, který jste se naučili, odpovídá žádoucí společenské normě – prostě nepřekračujete zákony a normy.

Pokud výchovné a společenské podmínky dobré nejsou, tak při řešení problémů společenskou normu často překračujete. Chování mladého člověka je navíc výrazněji regulováno emocemi, protože nemá dostatek zkušeností.

Co je podle Vás důvodem takovéhoto druhu komunikace, jež přerůstá v násilí, které ale není vůbec v mezích dětských her, ale skutečným brutálním útokem, kdy může dotyčným jít o zdraví či dokonce o život.

Důvodů je mnoho; za ty nejzávažnější a nejpodstatnější považuji výchovné podmínky. Nositeli násilí jsou zejména lidé, kteří nějak citově strádají v rodině, nemají dostatek vzorů nebo jejich výchova jiným způsobem „pokulhává“ (je zanedbávající, zavrhující, atd.). Nežádoucí výchova dokáže dítě neuvěřitelným způsobem deformovat. Pak je to dlouhodobá absence autorit. Mladí lidé vidí mnoho špatných vzorů.

Koronavirová krize tyto aktuální problémy doslova „obnažila“. Ukázaly se mnohem rychleji a výrazněji, protože deprivovaný člověk, což je člověk s nedostatkem motivů, nudící se, nerealizující se a jinak strádající, „vybouchne“ mnohem jednodušeji než ten, jehož potřeby jsou průběžně naplňovány.

Dá se dětem, mladým lidem s tímto nějak pomoci? A kdo jim může pomoci?
Nejvýrazněji může pomoci škola, jako výchovně vzdělávací nástroj státu. Školský systém však začal výrazněji teprve v posledních dvou desítkách let zavádět potřebné změny – inkluze, alternativní tvořivé formy a metody vzdělání, finanční motivace učitelů, apod. Proces je to však pomalý, plný chyb, které se složitě napravují.

Pedagogů, kteří přestávají učit konzervativním výkonnostním způsobem, však konečně přibývá, takže šanci mají i průměrné a podprůměrné děti, zábava, prožívání. Škola by měla být pro děti místem, kde se mohou svobodně rozvíjet, komunikovat, pracovat s chybou, za kterou žák není trestán, ale je s ní přirozeně pracováno jako s příležitostí být úspěšný. To všechno je ale dle mého ještě otázka na pár desítek let.

Umíte si vysvětlit, proč takto mladí lidé řeší některé spory takto násilně?
Už jsem uvedl, že jde často o mladé lidi, kterým jejich rodinné a nejbližší prostředí, přesně takové vzory dává. Rodiče se hádají, kluci venku v partách řeší své spory rvačkou, nadávkami a podobně.

Pokud šlo o domluvené vyřizování účtů, jak o tom píší na sociálních sítích účastníci incidentů, proč se tam „tyto děti“ sešly v takovém počtu. Co je podle Vás na násilí v přímém přenosu tak přitahuje?
Myslím, že koronavirové prostředí těmto mladým lidem dopřává spoustu času. Mohou sledovat různá videa, filmy, bavit se v partě o různých řešeních, i těch „agresivních, špatných“. Mají čas na přípravu a kamery telefonů a následně sociální sítě jim dodávají pocit důležitosti. Veřejné vyřizování účtů u těchto dětí, mládeže tady bylo vždy – rvačku na záchodě sledovalo více účastníků, ale teď mají čas a prostor to udělat „ve velkém“.

Kde se v jejich výchově, nebo životě stala chyba? Proč jsou tak agresivní? Je to inspirace z virtuálního života nebo nuda a frustrace z vlastního, dosud smysluplně nenaplněného života?
Jak už jsem řekl, je to produkt prohlubujících se problémů ve společnosti, v rodinách, ale virtuální svět, kterým mladí lidé žijí intenzivněji než dříve, tu frustraci z nenaplněného života výrazně posilují.