Myslivci mají přesvědčivě prokázáno několik případů pytláctví. „Při pravidelných obchůzkách jsme našli střely z malorážky. Jedinou naší obranou je chodit do lesů a dávat všem jasně najevo, že tady jsme. Všem našim myslivcům doporučuji, aby i při krmení zvěře chodili vždy v zelené uniformě, abychom budili široké povědomí, a to i pro to pytlácké,“ řekl předseda havířovského sdružení Václav Přeček.

Havířovští myslivci obhospodařují honitbu o výměře 1080 hektarů, která je různě členěna v okolí města. Přes značný ruch, který zvěři nikterak neprospívá, se jim daří udržovat stavy srnčí, zaječí i bažantí zvěře na dobré úrovni. V některých středomoravských honitbách zvěře ubylo natolik, že tamní myslivecká sdružení hony zrušila.

„Co si nevypěstujeme, to si na konci roku neodstřelíme. Samozřejmě si můžeme dovolit odlovit pouze nadstav, a proto jsme v posledních honech stříleli téměř výhradně jen bažantí kohouty. Slepice se nechávají, aby mohly vyvádět mladé. Jejich odchovu věnuje maximální úsilí a úspěšně jsme odzkoušeli odchov pomocí krůt. Mladé bažantíky pak chováme v uzavřených bažantnicích, odkud se po určité době vypouštějí do volné přírody. Vedle pytláků musíme skutečný boj vyhlásit také lišce. Přes veškerou snahu se nám zdá, že se jich tady pohybuje až moc,“ doplnil Přeček. Ztráty způsobuje i automobilový provoz. Pod koly končí asi jedna třetina zvěře plánované pro lov. „Přesto jsme rádi, když nám policisté nebo i jiní lidé včas sraženou zvěř oznámí, protože jinak je maso zbytečně znehodnoceno,“ vysvětlil Přeček.

Zajíce z Pežgovského lesa v Tesku nekoupíte

Pravé zvěřinové hody však pořádají myslivci zpravidla jen pro sebe. Důvodem jsou přísná hygienická opatření, pokud by byla zvěřina dodávána na veřejný trh. „Pokud si ulovenou zvěř připravíme sami pro sebe, je to mnohem snazší, než kdybychom se ji rozhodli prodat prostřednictvím sběrného místa někam do restaurace. V takovém případě by celý proces zpracování musel být pod dohledem veterináře, což by bylo příliš nákladné a mysliveckému sdružení by se nevyplatilo. Sběrné místo jsou vlastně jatka s veškerým vybavením v nerezu a na Karvinsku taková nejsou,“ vysvětlil hospodář havířovského mysliveckého sdružení Jiří Mokrý. Myslivci na Karvinsku loví zajíce, kachny, divoké holuby, divočáky, bažanty, srnčí, jeleny a daňky. Žádný kus však neputuje do prodeje. Ulovené zvěře není tolik, aby jí měli myslivci nazbyt a mohli ji prodávat. Lidé však nemusejí zoufat. Ke zvěřině se dostanou v restauracích a dnes i v běžných obchodech. Není to však zvěřina, která pochází z honů pořádaných mysliveckými sdruženími. Volně prodávaná zvěřina je z poražených kusů, které se chovají právě pro maso v oborách. Nejvíce se takto chovají daňci a mufloni a černá zvěř, tedy divočáci.