Na otázky týkající se tématu odpovídá vedoucí orlovských městských romských poradců Jiřina Kubátová.

Jak dalece můžete vy sama a vaše terénní spolupracovnice ovlivnit a popřípadě i pozměnit situaci, kterou popisuje ve svém otevřeném dopise paní Horváthová?

„Ten dopis jsem nečetla a jeho obsah neznám. Pokud jde o to, co říkáte, že je ve školách složitá situace. Takzvaní nepřizpůsobiví žáci vyrušují, vulgárně se vyjadřují, tak tuto situaci přímo ve školách ovlivnit nemůžeme. Pedagog si musí zjednat pořádek sám, jeho autoritu děti vnímají. Pokud tomu tak není, je to špatně a vnímáme to všichni. Osobně jsem však měla přednášku na Základní škole V Zimném dole a neměla jsem s dětmi romského etnika problém, a to nebyl přítomen asistent pedagoga. Co však můžeme s terénními pracovnicemi změnit, je fakt, že pracujeme s rodinami, které naši pomoc vítají a jsou ochotni spolupracovat. To znamená, že předem jsme vytipovali rodiny, kde jsou výchovné či jiné problémy, většinou ve spolupráci se školou, kam děti docházejí.“

Vím, že například navštěvujete takzvaně problémové rodiny, kde terénní pracovnice vysvětlují a přesvědčují třeba o nutnosti pravidelné školní docházky. Můžete říct, jaké má toto úspěšnost a zda jde vyčíslit, kolik procent takto kontaktovaných rodin na podobné rady opravdu dá?

„Samozřejmě, že jen přesvědčováním nikoho neovlivníte. Zkusili jsme spolu s Akademií J. A. Komenského vzdělávat naše Romy, rodiče těchto dětí. Trpělivě vysvětlujeme nutnost vzdělávání, což dokazujeme na příkladech, čeho dosáhli někteří Romové tím, že studovali a uplatnili se v různých profesích. Netroufám si odhadnout procentuelně, kolik rodin na naše rady dá, ale když budu hodně neskromná, tak všichni oslovení. Jsme totiž důslední, a pokud se dozvíme, že jsou problémy se školní docházkou, docházíme do rodiny tak dlouho, dokud se to nezlepší. Samozřejmě, v některých rodinách nebyli nadšeni.“

Spolupracujete také s romskými poradci, kteří pracují přímo na vytipovaných základních školách? Pokud ano, jaké problémy s nimi nejčastěji řešíte a probíráte?

„Ano. Na základních školách ve městě máme šest asistentů. Pravidelně se s nimi jednou měsíčně setkáváme a je to výborné. Oni sami vědí, které rodiny mají problémy. Sama pak z jejich podnětů vyhodnotím, které potřebují pomoc sociálního odboru, kde jsou výchovné problémy či kde potřebují, aby k nim docházela terénní pracovnice. Získávám tím lepší přehled o našich rodinách a pomáháme si navzájem. Pokud mám informace, jsou pro školy tito asistenti velkým pomocníkem a tam, kde je většina romských žáků, zvláště na druhém stupni, je jejich pomoc výrazná, například při dozorech na chodbách.“

Mají podle vás tito pomocníci pedagogů na jednotlivých školách svůj smysl a daří se jim skutečně v praxi řešit dané problémy?

„Na tuto otázku jsem nepřímo odpověděla již v předchozím dotazu. Ano, smysl této práce je již vidět a tam, kde přímo pracují, nemají takové problémy s nepřizpůsobivými žáky. Navíc asistenti docházejí do rodin, kdy děti nepřicházejí pravidelně na vyučování. Mohou tak včas zachytit záškoláctví, braní drog, mohou zabránit šikaně ve školách. S pedagogy přímo pracují a napomáhají v jejich práci, odpoledne vedou různé zájmové kroužky, mohou slabší žáky doporučit k doučování, jak jsem popisovala výše.“