Dvojice spolumajitelů známého Rybího domu v Chotěbuzi začínala se zpracováním dřeva na pile, kterou před více než 40 lety koupili. Hned vedle si postavili dům.

Podnikat začali ještě před rokem 1989. „Koupil jsme zarostlý pozemek, na kterém stála pila. A přestože jsme k této práci neměli žádný vztah a ani zkušenosti, byli jsme se v Polsku podívat, jak taková pila funguje a rozjeli tu naši. A ono to fungovalo, zákazníků bylo dost. Jsme prostě takoví blázni,“ vzpomíná s úsměvem na začátky podnikání Jana Szotkowská.

close Chotěbuz, Podobora Rybí dům info Zdroj: Deník / Tomáš Januszek zoom_in Chotěbuz, Podobora Rybí dům

Od dřeva k rybám

Zpracování dřeva běželo, ale Szotkowští se dívali dopředu a zřídili si za domem rybí sádky. „To nám poradil kamarád rybář. Říkal, že tu máme dobrou vodu a že bychom to měli zkusit. Tak jsem to zkusili, přestože to pro nás opět bylo zcela něco nového a nepoznaného,“ říká Szotkowská.

Původně plánovali prodávat ryby jen obchodníkům, ale trefili se právě do doby, kdy nikde nebyly ryby v maloobchodě, a tak okamžitě měli klientelu.

„Prodávat jsme začali počátkem 90. let v malé dřevěné budce na kuchyňské váze. Vzpomínám si, že jednu zimu hrozně mrzlo, a to byl impuls, proč jsme se časem rozhodli postavit větší kamennou prodejnu,“ vysvětluje energická žena, která se práce kolem takového kolosu, jako jsou akvária a restaurace nebojí. To ostatně za ty roky mnohokrát dokázala.

close Chotěbuz, Podobora Rybí dům info Zdroj: Deník / Tomáš Januszek zoom_in Chotěbuz, Podobora Rybí dům

Akvária, prodejna, restaurace

Do stavby se pustili v roce 2000, velkou většinu stavěli svépomocí – manžel, ona a synové. Ale nezůstalo jen u prodejny, jak původně předpokládali. A opět za to může přesvědčování známého, že když dělají rybí hody, ať si zařídí restauraci. A tak se stalo. O šest let později kolaudovali a na podzim 2006 Rybí dům otvírali.

Poměrně velká budova, jejíž základ tvoří z venku neviditelný velká skleněná akvária, vypadá trochu jako středověké panské sídlo, možná hrádek. Proč takovýto vzhled?

„Říkali jsme si, že když tady na dohled jsou dřevěné hradby slovanského hradiště, tak tu nemůžeme postavit moderní budovu. Proto jsme zvolili podobu, jakou dnes vidíte. Prostě jsme si s manželem sedli a na čtverečkovaný papír si ten dům namalovali,“ říká Jana Szotkowská.

close Rodina Szotkowských, majitelé Rybího domu. info Zdroj: Deník / Tomáš Januszek zoom_in Rodina Szotkowských, majitelé Rybího domu.

Práce, která pořád baví

Za 15 let fungování je Rybí dům velkou atrakcí jako pro lidi z širokého okolí, tak pro přespolní – dovolenkáře a lidi ze všech vzdálených koutů České republiky.

„Není výjimkou, že se k nám lidé po letech vrací a dávají si v restauraci to, co třeba před pěti lety. Turistická sezona je u nás od dubna do září, po zbytek roku nás drží místní,“ říká Szotkowská.

Určitě není třeba připomínat, že restaurace, sádky a prodejna ryb, to je práce na každý den od rána do večera. „Stále Vás ten kolotoč baví?“ „Pokud jsou spokojení zákazníci, jsem spokojená i já,“ dodává.

Ptát se, jak se daří podnikateli v době, kdy musí mít kvůli koronavirovým opatřením zavřeno, by mohlo být bráno jako provokace, ale Jana Szotkowská coby hlava a mozek Rybího domu, se za to nezlobí.

„Restauraci máme zavřenou, prodejna jede omezeně. Máme plány, jak rozšířit naše služby, chtěli jsme rozšířit venkovní dětské hřiště, tak uvidíme, jak na tom budeme s penězi,“ říká podnikatelka. Dodává, že velký dík v současné době patří i zaměstnancům, kteří v tom „jedou“ s nimi.

close Rodina Szotkowských, majitelé Rybího domu. info Zdroj: Deník / Tomáš Januszek zoom_in Rodina Szotkowských, majitelé Rybího domu.

Nastupuje mládí

Věk se nedá zastavit a zakladatelé pomalu přenechávají podnik mladým. V tomto případě synovi Petrovi, který se podílí na chodu Rybího domu už mnoho let. Ale nejen on, když funguje restaurace, docházejí na brigádu vnučky, vypomáhá i snacha Kateřina.

„Manžel už je v důchodu a svůj podíl přepsal na syna. Stále tu ale pracujeme všichni tři. Chceme podnik udržet a věříme, že se nám to podaří. Jsem si jistá, že mám dobré nástupce,“ dodává s úsměvem Jana Szotkowská.