Emílie Ryšková se narodila 2. prosince 1906 ve starém domku, který byl kdysi v místech, kde dnes stojí havířovská nemocnice. Je stále vitální, ráda si zazpívá a má ráda lidi kolem sebe. Jediné co ji výrazně mrzí, je nepohyblivost. Zlomila si krček a od té doby je odkázána na vozík.

Její život nebyl žádné peříčko. „Byla to neustálá práce na poli a kolem dobytka. V těch dobách nebyl ani vodovod, tak se voda stáčela ručně a nosila. Byla to obrovská dřina,“ vzpomínala na dobu před výstavbou města.

Na svět mohla přivést osm dětí, čtyři se jí však nepodařilo donosit. „Bylo to dřinou a navíc tehdy to nebylo jako dnes, nebyli doktoři, nemocnice a podobně,“ vysvětlila. Manžela ztratila již před poměrně dávnou dobou, zemřel, když mu bylo 68 let. „Byl ještě mladý. Dělal štajgra na šachtě, a tak jsme dostali v Havířově šachetní byt. V tom jsem žila sedmdesát let,“ řekla Ryšková.

Ve vzpomínkách se vrátila i ke své mamince, k dětem, které chválila, že jsou všechny studované, zavzpomínala na spolek Síla v Bludovicích, kam chodila cvičit, tancovat a zpívat. „Moc jsem četla. Byly to stovky knih. Teď už špatně vidím a moc mi to chybí,“ litovala usměvavá stařenka.