Jak žijí lidé v domě půl roku od události? Upřímně přiznávám, že jsem se trochu bál jejich reakcí, až se začnu na okolnosti loňské tragédie vyptávat. Ale zdá se, že jsem narazil na ty, kteří si z minulosti nic nedělají.

Třeba jako pan Eda, jenž se minulé úterý právě vydal před polednem do města. „Jaká je tu nálada? Myslím, že je to v pohodě. Dům je téměř opravený, něco je třeba ještě dodělat, ale jinak normálka. Já osobně z toho, co se tu stalo, žádné psychické trauma nemám,“ říká asi pětapadesátiletý muž, který v osudný den pobýval v nemocnici, takže vše zná jen z televize nebo z vyprávění příbuzných a sousedů.

Dům je opravený

Na pohled dům nevypadá, že v něm před pár měsíci hořelo. Poškozená fasáda je opravená, stejně jako poničené byty. Zasaženo jich bylo celkem 38 - jeden ohněm, jeden nad ním žárem, zbytek zplodinami nebo hasební vodou.

Dům v Bohumíně zhruba půl roku od tragického požáru, konec ledna 2021. Dělníci opravili ohořelou fasádu a poškozené byty.
Půl roku od tragédie. Dům, ve kterém uhořeli lidé, opět žije běžným životem

„Šest bytů jsme museli kompletně zrekonstruovat, a to včetně bytového jádra. Ve dvou bytech byly opravy většího rozsahu, včetně elektroinstalace, bez jádra. V dalších 30 bytech se provedly menší opravy – dělaly se podlahy, škrábala se malba, někde se musel instalovat nový elektrorozvaděč. Ve zbylých 22 bytech se dělaly jen revize,“ přiblížil ve stručnosti opravy v domě místostarosta Bohumína Igor Bruzl. Opravy město přišly na 15 milionů korun.

Dům je stále částečně napojen na provizorní zdroje elektřiny, a tak ještě nejsou v provozu oba výtahy, zvonky nebo domofony. Funguje jen jeden, větší výtah. Druhý menší, který požár značně poškodil, je už sice nově nainstalovaný, ale ještě čeká na zprovoznění. Nejpozději do půlky února by se měl rozjet. Poté se začne s opravou toho většího, čeká ho dočasná odstávka.

Státní zástupce Michal Król u Okresního soudu v Karviné, který po bohumínské tragédii rozhodoval o uvalení vazby na žháře.
Státní zástupce Król netušil, že se dostane k ještě obludnějšímu případu

„Větší zásah čekají od února do dubna už jen společné prostory, a to kvůli generální rekonstrukci elektroinstalace. Až skončí, rozjedou se konečně i zvonky, domofony a osvětlení ve společných prostorách, které teď napájejí náhradní zdroje a svítí za minimální náklady nonstop. V plánu jsou ještě drobné opravy, výměna elektrorozvaděčů v některých bytech, doplnění některých dveří na chodbách či ve sklepě,“ popsala mluvčí města Lucie Špačková. 

Někteří se už nevrátili

Aby se ale mohly poškozené byty opravit, museli se někteří nájemníci dočasně vystěhovat. Možnost přechodného ubytování v jiném městském bytě využily čtyři rodiny.

„Nájemníci tohoto bytu původně počítali s tím, že se sem po rekonstrukci vrátí, ale nakonec si to rozmysleli. Byl to starší manželský pár a prý se jim nechtělo pořád stěhovat tam a sem,“ říká mi ve dveřích bytu přímo pod tím, kde hořelo, Kateřina Pálková z městského úřadu.

Panelový dům ve kterém v sobotu 8. srpna při požáru bytu v jedenáctém patře zahynulo 11 lidí.
Stíhání za rasistický text o požáru v Bohumíně. Autorovi hrozí tři roky vězení

Zmíněný byt proto město nabídne v licitaci novým nájemníkům. „Ten vyhořelý byt je také opravený, ale řekněme z piety jej zatím necháme neobsazený,“ dodává místostarosta Igor Bruzl.

Během podzimu pak dům opustily další tři rodiny. „Jejich byty nebyly přímo poškozeny, ale asi ty události na ně dolehly a oni se rozhodli přestěhovat jinam,“ dodává Kateřina Pálková.

Jak s bicyklem do bytu?

Důchodkyně paní Marcela se v osudnou sobotu v době požáru vracela z návštěvy u sestry. „A pak už jsem tu hrůzu viděla…,“ vzpomíná. Často myslí na mladou rodinu ze čtvrtého patra, kde bydlí. „Jejich asi sedmiletý chlapec se kamarádil s tím z 11. patra. Byl na té oslavě…. a už se nevrátil,“ říká se slzami v očích. Rodina se po požáru odstěhovala, psychicky to nezvládla. „Nedivím se,“ říká paní Marcela. Jinak prý lidé v domě o tragédii nemluví.

Hasiči při požáru v Bohumíně nepochybili, zákrok byl profesionální

Je ráda, že se dům po požáru opravuje, ale přece jen prý vše nejde tak rychle, jak by si představovala. „Elektrika ve společných prostorách je pořád provizorní, od srpna nejdou zvonky a nejezdí jeden výtah,“ vyjmenovává. Také si postěžovala na malou kapacitu kolárny.

„Jezdím na kole denně a musím ho tahat do čtvrtého patra. Až nám vypnou velký výtah, nevím, co budu dělat. Do malého kolo nedostanu. Jsem po srdečním kolapsu, a je to pro mě dost namáhavé,“ říká důchodkyně Marcela.