Těšínsko v té době nebylo polským územím. Nebylo ani územím nikoho, které by bylo možné připojit k tomu či onomu státu. Bylo prokazatelně součástí Rakouského Slezska, českou korunní zemí ve Slezsku, kterou československá vláda podle dřívějších diplomatických ujednání Československého národního výboru s vládami dohodových spojeneckých zemí považovala za součást ČSR.

Protože ale ve východní – těšínské – části Rakouského Slezska žilo podle posledního rakouského sčítání lidu z roku 1910 celkem 427 tisíc lidí, přičemž víc než 55 procent z nich mluvilo polsky, nárokovali si území Těšínska Poláci.

Vizualizace stomatologie v bohumínské nemocnici.
Nemáte zubaře? Nová klinika v Bohumíně spustí registraci, startuje se v pondělí

Československo se svého území vzdát nechtělo. 23. ledna 1919 začaly československé jednotky vedené podplukovníkem Josefem Šnejdárkem území osvobozovat a polskou armádu pod velením  Franciszka Latinika vytlačovat nejdříve za řeku Olši. 

Ultimátum nepřijato

Ještě pár hodin před termínem stanoveným pro zahájení operace (23. ledna, 13 hodin) se k polskému vojenskému veliteli v Těšíně, generálu Franciszku Ksawery Latinikovi, vydal velitel českého vojska, tehdejší podplukovník Josef Šnejdárek se skupinou důstojníků Dohody a s ultimátem, podle kterého měli Poláci vyklidit sporné území až za řeku Bialu. To však Poláci odmítli.

Jiří Bohdálek u Krajského soudu v Ostravě.
Brutální případ z Karvinska, který inspiroval i filmaře, se vrátil před soud

V dalších dnech československá vojska postoupila až za Vislu, kterou armáda překročila 27. ledna. Následně 30. ledna 1919 polská vojska ustoupila ke Skočovu a československá vojska připravovala útok na Skočov s předpokladem, že dojde ke zhroucení polské obrany. K útoku však již nedošlo.

Zasáhly mocnosti Dohody, kterým se vidina další války ve střední Evropě nijak nelíbila. Československá armáda na Těšínsku obdržela z Prahy rozkaz k okamžitému zastavení všech operací 30. ledna. Spojenecké velení v Paříži nařídilo oběma stranám zastavení všech vojenských operací a přimělo je k uzavření příměří.

Hranice na Olši

O konkrétní podobě hranice se ještě dále vyjednávalo. O rozdělení regionu rozhodla pařížská Konference velvyslanců 28. července 1920. Město Těšín bylo rozděleno hranicí, kterou tvoří Olše. Historické jádro na pravé straně toku připadlo Polsku, na levém břehu se město přejmenovalo na Český Těšín. Nová podoba česko-polské hranice se na kterých místech určovala ještě několik dalších let. Například nároku na Třinec, který sice patřil Československu, se polská strana vzdala definitivně až v roce 1958.

Obě strany si konflikt připomínají. Už v přátelském duchu

Češi i Poláci si v poslední době výročí více než 100 let starých válečných událostí společně připomínají. Na české straně československých vojáků v Orlové a Poláci ve Stonavě. U příležitosti 100. výročí v roce 2019 dokonce české a polské jednotky svedly simulovanou bitvu u Skočova.

V Karviné má vyrůst nový univerzitní a vědecký kampus v rámci projektu Eden Silesia. Vizualizace.
Sopka anebo týpí? V Karviné vyroste nová dominanta – univerzitní kampus

„Snažíme se divákům ukázat, jak to před sto lety vypadalo. Představíme jim bojovou taktiku a zbraně, se kterými se tehdy bojovalo. Vše samozřejmě v dobových uniformách,“ řekl tehdy TV Polar hlavní organizátor Krzysztof Neścior.

Podle historika Viktora Grossmanna takováto ukázka přispívá k usmíření mezi českým a polským národem, zvláště ve Slezsku. „Tady je ten konflikt stále tak trochu živý,“ dodal.

V sobotu 28. ledna pořádá Československá obec legionářská na hřbitově v Orlové pietní akt k poctě padlým ve válce roku 1919.