Kde jsou peníze, tam je i tvrdá konkurence. Jsou k vám kolegové a konkurenti vstřícní nebo už jste pocítila i jejich „ostré lokty“? 
Kolegové z branže jsou většinou přátelští a přejícní. Mnohé z nich považuji za velké fotografy, od kterých bych se mohla učit. Občas mi pochválí fotografii a to od zkušeného fotografa potěší dvojnásob. Ostré lokty nepociťuji, ale je pravda, že se závistí a snahou škodit jsem se již setkala. Spíš než mé fotografie, tyto lidi třeba zajímalo, jestli mám oprávnění fotit.

Takže začít podnikat takto brzy byste doporučila i jiným…
Doporučila. Čím dříve, tím lépe. Konkrétně v mém případě vidím velkou výhodu v tom, že až skončím školu, bude moje jméno známé a budu mít vybudovanou síť stálých zákazníků.

Další výhody?
Finanční nezávislost na rodičích. Beru ji jako odměnu za mou vytrvalost a snahu, ale zároveň díky ní můžu i rozvíjet a zkvalitňovat mé podnikání. Nedávno jsem tak mohla investovat do nové výbavy. Ale samozřejmě si čas od času ráda dopřeji i takové ty radosti, jako je zajít si ke kadeřníkovi, na nehty nebo si zajet na dovolenou k moři. Fotíte svatby, rodinné události a další podobné zakázky. To jsou často velmi osobní okamžiky. Stává se, že se s fotografovanými lidmi i sblížíte?Ano stává se mi, že s lidmi, které fotím, navážu přátelský vztah. Nejen, že mě doporučují, ale také mi pomáhají. Kdykoliv něco potřebuji půjčit, koupit, sehnat, pomáhají mi často právě lidé, které jsem poznala při práci. Je to velmi příjemný pocit, když výsledkem naší spolupráce nejsou jen fotky.

Velkou část vaší umělecké práce jsou i umělecké portréty. V čem je nejtěžší práce s modelem?
Na co si dáváte pozor a jak moc je složité vysvětlit fotografovanému své představy, jak se má tvářit a další tyto věci?Nejvíce fotím malé děti a u nich je největší krása v jejich přirozenosti. U dospělých musím myslet na to, že dotyčný se musí na fotce líbit. Pokud ne, stává se, že i když je fotka po technické stránce v pořádku a zajímavá, skončí v zapomnění. Když mám nějaký vlastní fotografický nápad,  většinou ho realizuji s pomocí mých sester. Sestra Patricie je často mou modelkou, protože jsme sehrané. Mám i malou tříletou sestřičku Míšu a ta se mnou fotí většinu mých fotek k propagaci. Když mám uměleckou představu, kladu důraz i na volbu oblečení, takže když mám například v plánu fotit „retro fotky“, radím rodičům, aby tričko se Spider Manem zůstalo doma.

Jste mladá a nadějná, máte tedy jistě i své profesní sny a představy. Kde byste ráda viděla fotografku Petru za řekněme pět, deset let?
V budoucnu bych chtěla uskutečnit projekt, který se týká focení dětí v mateřinkách. Mám doma pár fotek z předškolních let a říkám jim „pásovky“, protože jsou foceny jak na běžícím pásu. Mám zajímavý nápad a chystám se ho zrealizovat. Taky je mým velkým přáním, abych jednou byla ve své profesi skutečným profíkem se vším všudy.

Spousta talentovaných lidí opouští náš region, protože tady podle nich není dostatek příležitostí se realizovat. Vy – zatím – zůstáváte…
Vzhledem k tomu, že ještě chodím do školy, nemám v plánu opustit Ostravsko nejméně další dva roky. Nevylučuji ale, že do budoucna zkusím rozšířit svou působnost i do dalších krajů Česka, což bych nyní už časově nezvládla. Co mě neláká, je odjet podnikat do ciziny. Tam si raději zajedu odpočinout na dovolenou.