Volně přeloženo: Naše babička má profil na sociální síti Facebook, ráda tam vyjadřuje svoje názory a často prostřednictvím počítače telefonuje se svým bratrem v Americe. Pochvala „hustýýý“ může znamenat údiv nad tím, že i starší generace objevila pro sebe svět internetu.

Pubertální holčiny z tramvaje by možná zíraly ještě víc, kdyby tušily, že takových šmrncovních „stařenek a staříků“, kteří se chtějí učit moderně komunikovat a neváhají přihlásit se kvůli tomu do kurzu, v Ostravě přibývá.

Chtějí držet krok

Náš zavináč chutná jinak, láká plakát seniory do Školičky internetu v budově společnosti Sanit v Mariánských Horách a Hulvákách. Několik let tu nezisková organizace Ceptum pro ně pořádá kurzy elektronické komunikace. Každý den dopoledne se učebny zaplní důchodkyněmi a důchodci, kteří chtějí držet krok s dobou.

„Chci se naučit pořádně pracovat s počítačem, mít přehled. Jde mi to dobře a hlavně mě to baví,“ pochvaluje si čtyřiasedmdesátiletá paní Václava Rieglová.

Čtyřiašedesátiletou paní Marii Gaubovou zas do kurzu přivedla snaha pomoci manželovi v podnikání. „Pomáhám mu s fakturami, nejrůznějšími tabulkami, musím se to naučit dělat dobře, abych mu byla co platná,“ vysvětluje žena.

Aktivní důchodci

Dvaasedmdesátiletá Blanka Disorsiová, kterou mnozí znají ještě pod příjmením Pařenicová, se celý život věnovala sportu, je to bývalá krasobruslařka. Je věčně v pohybu a baví se i tím, že pro sociology dělá průzkumy veřejného mínění.

„Společnosti, pro které pracuji, mají všechna data v počítačích v elektronické podobě. Tak se to musím také naučit. Děti mám v cizině, můžu s nimi přes skype zadarmo mluvit. Vůbec se mi s internetem otevřel svět, je to fantastické,“ říká paní Blanka. Ženy chodí do kurzu pro pokročilé, teď se učí upravovat fotografie. Výuku vnímají i jako společenskou událost. Upečou moučník, koupí zákusky a při kafíčku jdou pak informace do hlavy lépe.

„Proč tam mám to bílé pozadí? Jak to, že mi to nejde vyjmout? Nějak nemůžu najít ten správný čudlík, pane Žembo, prosím, pomoc,“ žádají „žačky“ svého lektora. A Pavel Žemba ochotně přichází a třeba i poněkolikáté vysvětluje potřebné kroky.

„Většinou do kurzů chodí ženy. Nevím, čím to je. Jsou asi akčnější. Možná také proto, že se muži stydí ptát se na radu, nechtějí ukázat, že jim něco nejde nebo že něčemu nerozumí. Jsou to ale zbytečné obavy, protože se snažíme vše vysvětlovat pomalu, třeba i několikrát. Je normální, že člověk zapomíná a ve vyšším věku zvlášť. To se i hůře učí a přijímají nové informace,“ tvrdí lektor.

I kvůli trpělivosti učitelů sem mnohé důchodkyně chodí. „Mladí pořád nemají čas, když se jich člověk na něco zeptá, odfrknou, udělají šup šup a zas běží jinam,“ stýskají si ženy. Zároveň jsou pyšné na to, když je vnoučata za pokroky pochválí. „Posíláme si fotky, vtipy, ale stahuji si i rady pro zahrádkáře a občas i nějaký ten nový recept vyzkouším. Dopravní spojení, internetové bankovnictví, informace o lécích, je to úžasné, co všechno si na internetu najdu,“ pochvaluje si třiasedmdesátiletá paní Jana.

Lektor: Internet je pro seniory štěstí

Jednasedmdesátiletý Josef Kolínek donedávna špatně viděl. Zrak se mu ale výrazně zlepšil po operaci. Tvrdí, že mu už nic nebrání v tom, naučit se elektronicky komunikovat. Začal proto chodit do Internetového centra v Domě kultury města Ostravy. „Ještě nemám doma počítač, ale s manželkou si ho pořídíme. V Ostravě nikoho blízkého nemáme, děti jsou daleko, takže díky počítači s nimi budeme v kontaktu častěji,“ plánuje pan Kolínek.

Internetové centrum pro seniory v Domě kultury města Ostravy před osmi lety z evropských peněz otevřelo občanské sdružení Společnost senior. Aby byly kurzy a členství v klubu pro seniory dostupné, dotuje jeho provoz město Ostrava. Za dvě stě korun na rok tu mohou senioři přijít třeba každý den. Kdo neumí, naučí se v kurzu za tři sta korun s počítačem pracovat. Lektoři poradí i s výběrem počítačové techniky, počítač i nainstalují.

„Internet je pro seniora štěstí, je to zdroj informací, zábava, komunikace se světem, to by měl mít každý starší člověk k dispozici,“ míní lektor a člen Společnosti senior Jaroslav Feix. Za dobu, co Internetové centrum v kulturním domě existuje, jím prošlo přes sedm stovek starších lidí. „Výjimkou není ani čtyřiaosmdesátiletá paní. Vždycky tu je členům klubu k dispozici lektor. Mohou sem i vozíčkáři, snažíme se pomoci i třeba lidem s Parkinsonem, kterým se třesou ruce, či těm, kteří mají horší zrak. Lidé si tu chtějí nejčastěji vyhledat potřebné informace, zákony a další dokumenty, poslat e-mail nebo skypovat. Také popovídat s vrstevníky,“ říká Feix.

K TÉMATU

Lékař: Kdo zaměstnává mozek, žije déle

Ostravský geriatr Hugo Přibyl je přesvědčen o tom, že když je někdo senior, neznamená to automaticky, že jsou mu počítače a technika cizí. „Senioři jsou schopni sledovat nové trendy a učit se něčemu novému. Pro zdraví a celkovou kondici člověka je důležité neustále zaměstnávat mozek. Senioři by proto měli chodit mezi lidi, komunikovat a trénovat hlavu. Nebezpečí vzniku demence je pak nižší. Důležité pro delší život je udržet si mentální svěžest. Oživovat stará přátelství a pracovat na nových vztazích. Mít program včetně koníčků a studia. Jednoduše řečeno: tělo stárnout může, ale mozek do penze jít nesmí.