Na druhý stupeň se svými kamarády už nenastoupí, jeho další vzdělávání bude mít speciální pravidla.
Dá se říci, že prvních pět let absolvoval jako každé jiné dítě ve škole, ovšem s dohledem pomocného pedagoga. „Vzpomínám na 3. září 2012, kdy vstoupil do dveří 1.B nesmělý, ostýchavý chlapec. Jednalo se o žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Nedovedl samostatně pracovat, měl problémy s komunikací, orientací v prostoru, pohybem po schodech a hlavně se začleněním do kolektivu v běžné třídě," zavzpomínala jeho třídní učitelka Zdeňka Radimáková.
Během těch let se z introvertního kluka stal plnohodnotný člen třídy, který byl svým spolužákům roven. Od dětí ve svůj poslední školní den dostal podepsané tričko s kytarou, protože na jednu se zrovna učí hrát. Aby si uchovali vzpomínky na své školní začátky, vytvořili páťáci svou vlastní kroniku třídy. Na rozloučenou mu každý ze školáků napsal nebo namaloval vzkaz, který mu bude připomínat chvíle prožité se svými spolužáky.
KATEŘINA PARAIOVÁ
