„Mám obavy, aby tento krok mnohým dětem se speciálními vzdělávacími potřebami nezpůsobil na základních školách spíše problémy. A velmi náročné to bude i pro pedagogy. Ti se musí pečlivě chystat na každou hodinu, a pokud mu do třídy přibudou byť jen dva žáci se speciálními potřebami, bude pedagog muset zvládat i individuální výukové plány pro každého z nich," upozorňuje například zástupkyně ředitelky orlovské speciální školy Dana Parmová.

V oblasti speciální pedagogiky se pohybují také pracovníci speciálních škol Slezské diakonie. Ti v našem okrese nevzdělávají žáky s lehkým mentálním postižením, ale pouze s těžšími vadami. V Krnově však diakonická škola vzdělává i žáky s lehkým postižením.

Budou na to stačit?

„Může nastat i situace, že dítě se speciálními potřebami bude na klasické základní škole takříkajíc na chvostu a outsiderem třídy a bude tak nešťastné," říká zástupkyně ředitelky školy Slezské diakonie Dagmar Siudová.

„Tento krok bude možný jen tehdy, pokud ministerstvo školství uvolní dostatečné finanční prostředky na to, aby pedagogové mohli získat potřebné vzdělání pro práci s těmito dětmi, aby ve školách mohly fungovat meziresortní komise, které se těmito specifickými a individuálními potřebami žáků budou zabývat, potřební budou i další asistenti pedagogů ve třídách," vyjmenovává Dagmar Siudová.

Podobný názor pak má i ředitel Základní školy Mendelova v Karviné Bohumil Zmrzlík.

„Obecně jsem pro to, aby se co nejvíce dětí vzdělávalo společně v hlavním proudu základního školství. Nicméně každé takové dítě má zcela individuální potřeby a nejsem si jist, zda by při nárůstu počtu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami byly základní školy připraveny jak po stránce potřebné vzdělanosti pedagogů, tak i po stránce finanční," uvádí ředitel školy.

„Už dnes máme u nás žáky, kteří potřebují při výuce podporu a pomoc asistentů pedagoga, a víme, že finanční příspěvky na ně jsou nedostatečné, a škola musí tyto prostředky hledat i v jiných zdrojích. A je zřejmé, že se při realizaci této novely tato potřeba asistentů pedagoga ještě zvýší," dodal Bohumil Zmrzlík.

Karvinský psycholog Zbyněk Domin k novele školního zákona, kdy mnoho dětí z praktických škol má přejít na školy základní, říká:

Ano, ale zároveň musí být splněna celá řada opatření

Aby proběhla reorganizace v českém školství, kdy děti z tzv. praktických škol mají přecházet na školy základní, v pořádku a bez problémů, je podle mnoha odborníků potřeba splnit celou řadu předpokladů a nových modelů v tom, jak školství funguje. Detaily se zabýval i jeden z místních odborníků, dětský psycholog Zbyněk Domin.

Jaký je váš názor na tuto novelu školského zákona, podle které by mnoho dětí z tzv. praktických škol měly přestoupit na školy základní?

Osobně i odborně tuto tendenci podporuji za předpokladu, že bude realizována ve fázích, které budou obsahově, formálně a časově kontinuální, což znamená, že budou personálně, ekonomicky a materiálně navazovat, dle potřeby se doplňovat a budou dostatečné, čili odpovídající potřebě konkrétního školního prostředí. Takže říkám ano, za předpokladu, že například počet dětí integrovaných a intaktních bude ve třídách vyvážený. V praxi to znamená třeba určitá opatření pro rozmisťování integrovaných dětí tak, aby se do jedné školy nedostalo dětí mnoho a druhá škola je vůbec neměla. Zřejmě by pro jejich začleňování mělo platit spádové pravidlo (dítě jde do školy podle bydliště) v trochu volnější podobě, aby se sousední školy na úrovni ředitelů, výchovných poradců mohly dohodnout.

Hovořil jste také o ekonomice…

Učitelé by měli být dostatečně finančně hodnoceni, protože jejich práce ve třídě s integrovanými žáky bude výrazně náročnější a platy českých učitelů ve srovnání s těmi zahraničními jsou nízké. Důležité je rovněž personální zajištění výuky speciálními pedagogy a na školy by měli s integrovanými žáky přicházet také školní psychologové. Konečně předpokládám, že školy budou dostatečně zajištěné kompenzačními speciálním pomůckami, které integrované děti pro efektivní výuku potřebují.

Mnozí pedagogové se obávají toho, že některé z těchto dětí půjde jen těžce zařadit do kolektivu na základní škole a výuku to celkově velmi ztíží. Myslíte si, že tyto obavy jsou opodstatněné?

To záleží právě na tom, co jsem uvedl při odpovědi na první otázku na promyšlenosti, rozpracovanosti, prostě kvalitě přípravy této integrace MŠMT.

Osobně mám s narušováním vztahů mnoho zkušeností. Oběťmi v nich jsou velmi často právě děti, které se vymykají běžnému očekávání, jsou pro ostatní svým chováním či vzhledem prostě zvláštní, neobvyklé, jiné. Faktem však je, že k narušování vztahů došlo v případech, které jsem řešil já, a dochází k nim stále výhradně, když selhávají dospělí, ať už jde o rodiče nebo pedagogy. Na druhé straně mám mnohem více pozitivních zkušeností, že dobře vedená třída integrovaného žáka přijímá a chová se k němu velmi dobře, takže toho bych se rozhodně nebál. Myslím si, že v naší společnosti ubývá tolerance, empatie, úcty, takže tento proces vnímám jako dobrou příležitost tyto momentálně upadající lidské normy obnovovat. A upřímně začít u dětí a mládeže je ten nejlepší krok.

Jaké jsou podle vašich osobních zkušeností coby dětského psychologa nejčastější zdravotní i jiné důvody k tomu, že dítě navštěvuje praktickou školu místo školy základní, a je mezi vašimi dětskými pacienty těchto dětí mnoho?

Nejčastějším důvodem jsou nedostatečné studijní předpoklady dítěte, které základní škola řeší zpravidla do 3. třídy školní docházky dítěte, méně časté jsou motorické obtíže na bázi DMO a handicapy sluchové a zrakové, řečové a také pervazivní poruchy, jako je například Aspergerův syndrom (vývojová porucha, kterou lze označit jako lehčí formu autismu). Já osobně s takovými dětmi nepracuji. Jisté však je, že tyto integrované děti budou potřebovat individuální odbornou péči aj., ale to už se zase dostávám k odpovědi na první otázku.