Nikoli však jako sportovec, nýbrž jako funkcionář. Už jako mladík se vrhl na organizování sportovních akcí, že ani neměl čas odmaturovat. Ovšem práce sportovního funkcionáře mu vydržela celý život.

„Od roku 1949 jsem byl funkcionářem a od roku 1952 profesionálním pracovníkem v tělovýchově téměř na všech stupních řízení ČSTV,“ vzpomíná dne šestaosmdesátiletý muž, kvůli nemoci odkázaný na invalidní vozík.

Dlouhé roky pracoval na Ústředním výboru V ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy – pozn.), sjezdil kus světa. Před odchodem do důchodu byl tajemníkem OV ČSTV v Karviné.

Jeho největší sportovní vášní byla cyklistika a je považován za zakladatele tohoto sportovního odvětví a oddílu ještě ve staré Karviné. Jako vysoký sportovní funkcionář pochopitelně nemohl chybět při pořádání někdejšího Závodu míru, který se od roku 1948 jezdil mezi Prahou, Berlínem a Varšavou. Po roce 1989 ale skomíral, až v roce 2007 zanikl z finančních důvodů úplně.

Ovšem i díky funkcionářské šikovnosti karvinského rodáka Vladislava Pęcikiewicze měly v 70. letech hned dvě etapy tohoto závodu dojezd v Karviné a Havířově. Pomáhal organizovat také cyklistický závod Karviná – Wodzislaw – Karviná.

Ani v důchodu ale Vladislav Pęcikiewicz nezahálel. Oprášil své žurnalistické nadání a řadu let externě přispíval do různých novin i časopisů. Jeho žena Marie vám i dnes potvrdí, jaký je její manžel perfekcionista, až puntičkář. Vzpomíná na noci strávené při setřiďování ústřižků z novin a zápisů z porad a dalších materiálů. Vše, včetně spousty fotografií už Vladislav Pęcikiewicz jako cennou dokumentaci věnoval okresnímu archivu.

Střední i starší generace si jistě pamatuje někdejší správní členění Karviné na 10 městských částí. Karviná 1 Fryštát, Karviná 2 Doly, Karviná 3 Darkov, … Karviná 9 Louky. Pamatujete? Tak i v tomto má prsty Vladislav Pęcikiewicz. V roce 1948 reagoval na výzvu v novinách a zapojil se do veřejné soutěže o pojmenování a označení jednotlivých městských části tehdy nové Karviné. „Nebyl jsem tehdy ještě plnoletý a tak dopis z národního výboru přišel mamince, která si myslela, že jsem něco provedl. Pak se dozvěděla, že jsem vyhrál tu soutěž a za odměnu mohu jet do Lázní Darkov. Pobyt jsem pak věnoval babičce,“ vzpomíná Vladislav Pęcikiewicz.