Jak se aktuálně má světově proslulý mořeplavec, který nakonec zakotvil v Dolní Lutyni?

Jsem sice v důchodu, ale má situace tomu neodpovídá. Nakladatelství Jota se rozhodlo vydat knihu o mně, a tak jsem musel usednout za komputer a zpracovat materiál. Napsal jsem 2700 stránek podkladů a vzpomínek. Kvůli tomu jsem přerušil práci na své jiné knize o plavbě napříč Polynésií a konečně se k tomuto tématu dostávám zpět. Samozřejmě se věnuji i běžným každodenním životním záležitostem. Uvedl jsem v činnost fotovoltaiku, také termo ohřev vody a zaizoloval strop v půdním prostoru. Jaro se blíží a tak je třeba začít s pracemi na zahradě. Také nemohu odmítat besedy, zvláště pro školy.

Stále píšete nové knihy. Můžete nám některé z nich trochu přiblížit? Už brzy budete hostem Festivalu knihy na ostravském výstavišti Černá louka. S čím se budete prezentovat?

O první plavbě kolem světa na malé plachetnici Niké mám v plánu vydat seriál jedenácti knih. V podstatě jsem skončil knihou o Galapágách a chystal se pustit do knihy o Polynésii, ale záměr byl přerušen požadavkem nakladatelství Jota na vydání knihy Být prvním, s níž mě toto nakladatelství bude prezentovat na ostravském Festivalu knihy. Součástí bude i beseda a autogramiáda v sobotu 2. března  dopoledne od 10.15 hod.

A co další projekty?

Kromě podkladů pro Jotu jsem však stihl napsat a vydat obsáhlou knihu Neodolatelná výzva o mém prvním sólo závodě kolem světa BOC Challenge 1982, kvůli kterému jsme byli nuceni zůstat v USA. O knihu mě požádali jachtaři a již jsem nemohl jejich požadavek oddalovat. Současně však dáváme dohromady spolu s Oldou Hyvnarem a Milanem Švihálkem komiks pro mládež o první sólo plavbě kolem světa na malé Niké. Kniha bude mít 54 kapitolek a třicet je již hotových. Bude se to jmenovat Jedeme z kopce a rád bych komiks viděl ještě letos před koncem roku. Texty jsou hotové a hlavní díl práce spočívá na Oldovi Hyvnarovi a jeho pečlivosti. Věřím, že to bude moc pěkná kniha. O tom nemám pochyb.

Dlouhá léta jste žil u mořského pobřeží. Jak jste se adaptoval znovu v „suchozemské“ České republice?

Doma je doma. Od té doby, kdy jsme zpátky v České republice, tak jsem se zúčastnil pěti plaveb v Chorvatsku a minulý týden jsem se vrátil z plavby po Dunaji z Kelhaimu do Bratislavy, takže voda mi nechybí a dokážu se uspokojit i s tím málem…

A jak se daří vaší bájné Niké?

Po výstavě v Dolních Vítkovicích je Niké už zpět v Praze v Národním technickém muzeu. Lepší místo nemůže mít a zajisté je jí dobře.

Co vás v současné době nejvíce trápí, a co vám naopak přináší radost?

Nepřipouštím si žádná trápení. V podstatě žiji životem podle hesla: „Co nemám, to nepotřebují“. Radost mám vždy, když vidím, že lidé kolem mě mají radost. Také mám radost, když mne nic nebolí, to ale chápou jen osmdesátníci, to jsou lidé mého věku. Naštěstí toho není moc.