Jiří Zmožek je pravým příkladem umělce, který i ve vyšším věku zůstává aktivní a inspiruje nejen svou hudbou, ale i svým přístupem k životu. Pro své věrné fanoušky plánuje mnoho dalších vystoupení, třeba na konci listopadu bude i v Karviné.

Pane Zmožku, všichni obdivujeme vaši nekonečnou vitalitu. Kde se ve vás berete tolik energie? Koncertujete po celé republice a prý ještě pořád skládáte nové písničky.

„Kdybych nespoléhal na Boží přízeň, také bych se divil. Je opravdu zázrak, kolik toho zvládám. Také mám oporu ve svých dětech, pečují o mě a se vším mi pomáhají. Snažím se žít zdravě, změnil jsem jídelníček, každý den chodím na dlouhé procházky. A pak je tu hudba, ta mě obživuje. Hraju a zpívám pořád, doma i na koncertech. Ovšem nejvíc mi dává publikum, to oni mě nabíjí energií. Znají mé písničky, zpívají si je se mnou a tleskají. To mě dojímá a zároveň posiluje. A když se ptáte na mou tvorbu, zrovna včera jsem složil novou písničku. Mám s ní velké plány, ale zatím nesmím nic prozrazovat. Možná zazní už 17. září na mém koncertě v pražské Lucerně. Rád bych všechny vaše čtenáře pozval, chystáme totiž velké překvapení. Něco, co se stane poprvé a určitě i naposled. Vím, je to daleko, ale můžu slíbit, že ten výlet bude stát zato.

Když jsem vás dnes poslouchal, došlo mi, že nejste jen skladatel, ale také interpret. Váš zpěv známe všichni díky písničce Už mi lásko není 20 let, ale překvapil jste mě svou bravurní hrou na piano. Je to váš nejoblíbenější nástroj?

„Vidíte, to je celkem zajímavé. Já vlastně piáno v dětství nesnášel, stejně jako později moje děti. Hlavně mě nebavilo cvičit stupnice a všelijaké etudy. Naštěstí mě pan učitel v hudební škole vysvobodil a doporučil mi harmoniku. Tu jsem si opravdu zamiloval a rád si na ni zahraju dodnes. Na vojenské hudební škole jsem pak studoval hru na lesní roh, to je také krásný nástroj. Jenže jsem vážně onemocněl a musel ze školy odejít. O čemž píšeme poměrně podrobně v knize Už mi lásko není 20 let, kterou jsme napsali s dcerou Markétou.“

Já vím, četl jsem ji, je opravdu skvělá. Díky ní také vím, že jste velký fotbalový fanda. Takže se nemohu nezeptat: co říkáte na letošní mistrovství Evropy ve fotbale a na výkon našeho týmu?

„S Ivanem Haškem jsme dobří přátelé. Před utkáním s Tureckem jsem mu poslal zprávu s povzbuzením: „Ahoj Ivane. Zkouška ohněm. Určitě to má perspektivu. Jsem s Tebou.“ A pak, když to nedopadlo, jsem byl smutný, jako my všichni. Ale i prohry mají svůj význam, díky nim se přeci učíme. Vím, o čem mluvím, prožil jsem jich v životě hodně. A přítel v nouzi se neopouští, takže stojím za Ivanem. Je to skvělý člověk a velký dříč.“

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Od tragédie na Dole Dukla uplyne 63 let. Neštěstí připomene pieta v Havířově

Pietní akt, Důl Dukla, Havířov, 7. července 2021. | Video: Deník/Tomáš Januszek