Připravuje-li, se třeba k výročí 100 let existence samostatného Českého Těšína, seznam významných osobností města, jistě v něm nebude chybět jméno Stanislava Vincoura. Rodáka z Olomouce, který od svých 13 let žil v Českém Těšíně a aktivně se účastnil dění skautského a sportovního, v pozdějším věku se věnoval sportovní mládeži.

Koncem roku 1945 našel -náctiletý Stanislav cestu ke skautu - vstoupil do 1. oddílu Oty Gavendy – Harryho, kde byl členem družiny Medvědů. V roce 1995 byl spolu s Eduardem Konvičkou a dalšími 32 skauty účastníkem expedice, která navštívila Jamboree v holandské Drontenu, čímž si splnil svůj dávný sen. Po válce chtěl studovat vysokou školu, ovšem soudruhům vadila jeho angažovanost ve skautu. Doporučení tedy nedostal.

Paradoxně právě Junák ocenil jeho dlouholetou práci tajemníka střediska a Okresní rady Junáka v Karviné a v roce 1970 mu byla udělena junácká Medaile díků. V květnu téhož roku mu bylo předáno vyznamenání Syrinx – bronz. v roce 2001 mu byl také udělen Pamětní kříž III. odboje 3. stupně. Od roku 1997 byl členem čestného Svojsíkova oddílu a od roku 2001 Skautského oddílu Velena Fanderlika. Dnešním skautům Vincour vzkazuje, aby se především vrátili zpět k přírodě a neseděli pořád u počítače.

Veteránské družstvo stolního tenisu. Stanislav Vincour stojí třetí zprava v červené bundě.

Bratři v dresech

Se svými bratry Lubošem a Ludvíkem tvořil Stanislav Vincour známé sportovní trio - Luboš hrál výborně fotbal, Ludvík byl zase hráčem a později funkcionářem v tenisovém oddílu.

BRATŘI VINCOUROVÉ, Lubomír vlevo, Stanislav uprostřed, Ludvík vpravo.Stanislav byl v mládí především hokejista. Na vojnu narukoval na podzim 1953 do Dukly Trenčín, kde se mj. potkal s fotbalistou Andrejem Kvašňákem a dalšími skvělými sportovci té doby. Zažil slavnou éru českotěšínského hokeje. V letech 1949 - 1953 a 1956 - 1961 hájil branku hokejistů Českého Těšína. Mezitím chytal i za Trenčín, kariéru ukončil v Karviné. Tam také dlouhá léta pracoval na elektrárně.

„Moje výstroj se skládala z ribana, nárameníků, náloketníků, vycpané zástěry, kterou jsme měli od krku dolů. Dále jsem na sobě měl kalhoty, betony, provizorní plechový suspenzor. Vážně, byl v něm kus plechu, který nás měl ochránit. Pak ještě hokejka, vyrážečka a lapačka, která ale vůbec nevypadala tak, s jakou dnes brankáři chytají. Neměla ani košík, spíše to byla větší kožená rukavice. Těžko se s ní chytalo, puk pořád vypadával. Předvést semafor? To nebylo možné,“ vzpomínal před několika léty v rozhovoru pro týdeník Hutník.

Spoustu dalších nejen hokejových historek zmiňuje ve své knize Těšínské vzpomínky, kterou v roce 1996 vydal vlastním nákladem. V knížce zmiňuje také historku z 50. let, kdy měl Slavoj Český Těšín uzavřeno kluziště za inzultaci rozhodčích v zápase s Orlovou. „Domácím se zdálo, že nadržují hostům a tak někdo na kluzišti zhasnul světlo, na rozhodčí hodili deky a začala nakládačka…“ Vzpomíná rovněž na utkání starých gard Českého Těšína a Třince v roce 1972, kde nastoupil jako brankář.

Výchova mladých sportovců

Další sportovní vášní Stanislava Vincoura byl stolní tenis. Až do svých 80 let hrával veteránskou ligu a dlouhá léta vedl k tomuto sportu mládež - přes 40 let vedl kroužek stolního tenisu při DDM v Českém Těšíně. V roce 2012 převzal ocenění Osobnost roku města Český Těšín – za dlouholetý přínos ve sportovní činnosti.

V již zmíněné knížce také vzpomíná na válečného hrdinu Josefa Ščerbu, pilota RAF, který za 2. světové války přežil nepřátelský sestřel. Od roku 2017 má držitel tří válečných křížů a plukovník letectva v.v. a čestný občan Karviné pamětní desku na budově restaurace Ščerba, kterou vlastnila jeho rodina. Stanislav Vincour, bratranec režisérky Věry Chytilové, na její odhalení tehdy dorazil ve svých 85 letech.