Když se na Stanislavice podíváte z některého z kopců v okolí, zjistíte, že je to docela malá vesnička o ani ne dvou stech popisných číslech, jejímž středem vede silnice spojující Český Těšín s Těrlickem a Havířovem. A při průjezdu centrální zatáčky ve Stanislavicích si nelze nevšimnout válečného památníku, kterým je tank T-34. Vyroben byl na Slovensku, nikdy nezasáhl do bojů a v obci ho mají od roku 1968. Vedlejší budova je bývalý kulturní dům, který však už neslouží kultuře, ale potřebám soukromé firmy. Plesy proto místní hasiči pořádají v nedalekém Domě PZKO na už zmiňovaném Kostelci.

Stejně jako jiné, v minulosti samostatné obce, které byly ve druhé polovině 20. století přičleněny k většímu městu, také Stanislavice mohou být takovým „otloukánkem“, na kterého v centru města nepamatují. Koneckonců Český Těšín má takovýchto městských částí více…

Když se ale místních zeptáte, co ji tady chybí, sami nevědí. Prodavačky v prodejně COOP dlouze přemýšlejí, ale na nic prý nemohou přijít. Myslím, že tu jsou lidé spokojeni, o ničem, co by tu lidem chybělo, nevím,“ říká jedna z nich.

Obec je skutečně malá. Má jen něco málo přes šest set obyvatel a rozkládá se na necelých čtyřech kilometrech čtverečních. Až na jednu, všechny cesty odbočující z té hlavní, které vede skrz obec, jsou slepé a končí v loukách či v lese.

Není kovář jako kovář, tvrdí umělecký kovář Jan Guziur ze Stanislavic. „Já se narodil jako kovář, který se vyučil elektrikářem. Ale nakonec jsem se v kovařině našel,“ říká devětačtyřicetiletý statný chlapík. Více čtěte ZDE.

Stanislavice. od roku 1975 součást Českého Těšína. Jan Guziur, umělecký kovář.Stanislavice. od roku 1975 součást Českého Těšína. Jan Guziur, umělecký kovář.Zdroj: Deník/Tomáš Januszek

O zábavu se starají hasiči

Ta „nejfrekventovanější“ boční cesta vás ale zavede k fotbalovému hřišti, dále k historickému objektu bývalé Larischovy palírny a hasičské zbrojnici. A právě dobrovolní hasiči jsou tahounem místního spolkového života. Když nepočítáme akce pro děti v místní škole a školce.

„Pořádáme akce pro děti i dospělé, například dětský den, kácení máje anebo místní kolo Beskydské liga v požárním sportu. Ve spolupráci se školou a školkou zase pořádáme v létě na hřišti nejrůznější soutěže. Na akce nám notně přispívá město formou dotací. Už i na tento rok mámě schválené peníze, za které chceme pořídit výzbroj pro naši přípravku, nějaké hadice, proudnice,“ říká Marek Martynek, starosta sboru, který příští rok oslaví sté výročí založení. „Jasně, že už plánujeme oslavy. Snad to situace dovolí,“ doufá.

Stanislavický hasičský sbor čítá něco přes sedmdesát členů, z toho je 42 dětí. Družstva má sbor ve všech věkových kategoriích, včetně žen.

Do Stanislavic je to z centra Českého Těšína dobrých sedm kilometrů. Odlehlá součást města byla původně samostatnou obcí a dodnes tam má život jednoznačně venkovský ráz. Starostka Českého Těšína Gabriela Hřebačková je přesvědčena o tom, že jako v každé části Českého Těšína i zde si člověk najde důvod, proč bydlet tady a ne jinde. Pro některé jsou to rodinné a přátelské vazby, pro druhé to může být velmi atraktivní spolková činnost, která je pilířem mnoha aktivit v této oblasti. I proto je ráda, že tam funguje sbor dobrovolných hasičů, který se stará o spolkový život. Více v rozhovoru, čtěte ZDE. 

Starostka Českého Těšína Gabriela HřebačkováStarostka Českého Těšína Gabriela HřebačkováZdroj: Deník/Tomáš Januszek

Místní hasiče dlouhodobě podporuje město. Za peníze z rozpočtu mohli během posledních pěti let ve zbrojnici vyměnit okna, garážová vrata, opravit vytápění i toalety. „V roce 2019 město zaplatilo zpevnění příjezdové cesty. Na tamních dobrovolných hasičích je skvělé to, že jsou schopni si řadu drobných oprav provést vlastní svépomocí. Často žádají jen nákup materiálu a pak si mnoho drobných oprav a údržbu dělají sami,“ říká starostka Českého Těšína Gabriela Hřebačková.

Dobrovolní hasiči samozřejmě tuto podporu kvitují s povděkem a moc za ní slovy starosty sboru děkují. Marek Martynek jako stanislavický rodák se netají tím, že se mu život tady naprosto zamlouvá. Klid, příroda, do města kousek. Říká, že kdyby pro místní chtělo město přece jen ještě něco udělat, rádi by hasiči měli na hřišti zázemí, boudu či dílnu, kde by mohli schovávat věci, které potřebují při tréninku či pořádaných akcích.

ROZHOVOR

Škola potřebám žáků naprosto vyhovuje, uvádí ředitelka Alena Kašíková

Stanislavice. Ředitelka školy Alena Kašíková.Stanislavice. Ředitelka školy Alena Kašíková.Zdroj: Deník/Tomáš JanuszekTěšení se na normální školní provoz a život, který byl před covidem. „Doufáme, že v příštím školním roce už dojde na naše tradiční akce,“ věří ředitelka školy Alena Kašíková.

Jaké poznatky jste si odnesli z období distanční výuky, které (bohužel) ještě stále neskončilo? Našel byste na formátu distanční výuky i něco pozitivního?
Distanční výuka vnesla do každodenního řádu školy a žáků změnu, na kterou jsme si před rokem museli všichni zvyknout. Dnes můžu říct, že jsme to všichni zvládli se ctí, vidím spokojenost u rodičů žáků. Žáci sami se vždycky těší na období, kdy se vracíme zpátky do lavic. Učivo zvládáme probrat, a to je důležité.

S jakými nejčastějšími problémy se pedagogové při distanční výuce setkávali?
Nejčastějším problémem bylo zpočátku připojení k internetu, slabý signál u některých žáků. Rodiče velmi ochotně se školou spolupracují, a tak i tento problém rychle vyřešili.

Škola ve Stanislavicích je pouze pro první stupeň. Navštěvují ji pouze z této městské části nebo i odjinud? Stačí kapacita školy současným potřebám?
Tuto školu navštěvují také žáci z Dolního Těrlicka nebo Chotěbuze. Kapacita školy není v současné době naplněná, současným potřebám žáků naprosto vyhovuje.

Co je ve stanislavické škole nového? Nebo co chystáte nového?
Každoročně připravujeme pro žáky zajímavé akce a projekty. V letošním školním roce jsme se bohužel, kromě Farmářských slavností v Koňákově v září, žádných jiných akcí nemohli zúčastnit. Doufáme, že v příštím školním roce už budeme moct připravit akce a projekty jako např. Drakiáda, Putování se světýlky, Mikuláš, Karneval, Noc s Andersenem nebo Velikonoční tvoření s rodiči.

Tank, který nikdy nezasáhl do boje

Je to poznávací znamení obce, jaké jinde v širokém okolí nemají a při průjezdu obcí je téměř nepřehlédnutelný. Tank T-34 připomíná druhou světovou válku, ale křest válečnou vřavou nezažil. Vyrobili jej dělníci až po druhé světové válce ve slovenském Martině.Na své místo do Stanislavic se tank dostal kuriózním způsobem.

„Tehdy ještě samostatná obec se zúčastnila soutěže o nejlepší vesnici. Tehdejší starosta Josef Toman očekával, že za dobré výsledky obdrží sto padesát tisíc korun, které potřebovali na výstavbu kanalizace," vysvětluje historii tanku v jednom z článků Czeslawa Gamrota historik Petr Beck. 

Jaké ale bylo překvapení všech, když za vítězství místo potřebných peněz dostali místní  vyřazené vozidlo. „Starosta zpočátku nevěděl, co si s tímto danajským darem počít. Nakonec zvítězila myšlenka, že bude sloužit jako památník osvobození obce. A aby na něj bylo dobře vidět, umístili jej v roce 1968 na prostranství přímo do středu obce," říká historik.

Později k tanku v akci Z dostavěli také podstavec.Zatímco řada tanků v České republice musela po roce 1989 svá místa opustit, stanislavickému podobný osud nehrozí. Patří městu, které se o něj stará a nechává ho dle potřeby natírat antikorozním nátěrem. Před pár lety dokonce odmítlo prodat tank soukromému majiteli. (S využitím Těšínských listů z roku 2015)

Stanislavice. Od roku 1975 součást Českého Těšína. Válečný památník v centru Stanislavic, Tank T-34.Stanislavice. Od roku 1975 součást Českého Těšína. Válečný památník v centru Stanislavic, Tank T-34.Zdroj: Deník/Tomáš Januszek

Stanislavice v datech

První písemná zmínka: 1440
Počet obyvatel: 617

Zajímavosti:
Největšího rozkvětu Stanislavice dosáhly koncem šedesátých let 20. století. Tehdejší jisté politické uvolnění umožnilo podnikání obcím. Při MNV Stanislavice vznikly místní služby (výroba tvárnic, autodoprava a autobazar) a z jejich výnosů byla financovaná mj. výstavba zpevněných obecních silnic a stavba kulturního domu. Po integraci k Českému Těšínu, uskutečněné k 1. lednu 1975, však byla obec čím dál tím více zanedbávána. Nejvíce se tato pomalá ignorace projevila úplnou devastací kulturního domu.

Tip na výlet

Kostel svatého Vavřince

Kostel sv. Vavřince v Kostelci.Kostel sv. Vavřince v Kostelci.Zdroj: Deník/Tomáš JanuszekMístní obyvatelé z obce Stanislavice, kteří jsou věřící, docházejí do kostela sv. Vavřince v Kostelci. Kostel sv. Vavřince byl vystavěn na vrchu Kostelce během let 1889 – 1891 stavitelem Johnischem z Těšína. Vysvěcen byl krakovským prelátem knězem Henrykem Matzkem dne 16. srpna 1891 za přítomnosti 10 000 věřících. Na svátek sv. Vavřince se v Kostelci koná pouť. Kostel je také sídlem zdejší farnosti.