Ne že se zastaví, někteří sem dokonce přijíždějí záměrně. Například Walicovi se sem vypravili z nedalekého Třince. Pečlivě si prohlížejí nákresy a informace ke stavbě umístěné na plotě.

„Zajímavé,“ říká při pohledu na nákresy stavby Zdeněk Walica. Jeho žena si čte o historii kostela Božího Těla, který tu stával už od druhé poloviny 16. století. Občas si protře slzavé oči a zavzpomíná.

„Je to hrozné, co se stalo. Ale jsem ráda, že tu bude nový kostel, protože jsem sem na mše chodívala a těším se, že budu zase,“ říká šestasedmdesátiletá žena.

Jan Gryga je zdejší rodák, usedlík a zdůrazňuje, že evangelík. „Já chodím do našeho zděného kostela, ale tady ten mám taky v srdci, byť byl a bude katolický. Od dětství jsem tady chodíval na poutě a později i na společenské akce,“ říká. Když jde kolem, zastaví se a sleduje, jak obnova probíhá.

„Sledujeme, jak roste. Ale už nikdy to nebude ten, co býval. Vevnitř historické malby a to ostatní, původní,“ říká Alois Kos z nedalekých Oldřichovic. Kostel v Gutech navštěvuje od dětství a na hřbitůvku tu má pochovány příbuzné.

Minulý týden proběhl na stavbě kontrolní den. Papšíkovi tesaři, deset chlapů a dva brigádníci, dělají v Gutech od počátku prázdnin.

„Teď o tom mluvíme, jako by to byla hračka. Ale jsme zničení, jak psi…“ poznamenává šéf tesařské firmy z Hošťálkové Antoním Papšík mladší, který na středečním kontrolním dni stavby pečlivě obcházel okolo.

Vysvěcení repliky předpokládá v květnu příští rok a čeká také účast biskupa.