Slavnostní večeře začala krátkým proslovem ředitele Azylového domu Františka Krupy. Popřál všem hezké prožití svátků vánočních a hodně životního optimismu. „Byl bych nesmírně rád, kdyby se vám vydařily věci, po kterých toužíte, podařilo se najít práci a zařídit si život tak, abyste už nemuseli vyhledávat azylové domy, noclehárny a různá obdobná zařízení,“ vyjádřil své přání pracovník charity. Poté se ujal kapitán Armády spásy Jan Cholewa kytary a vduchu křesťanských zvyklostí zazněly vánoční písně Nesem vám noviny, Narodil se Kristus Pán a Tichá noc, svatá noc.

Jídlo bylo tradiční. Bramborový salát, rybí filé, spousta sladkostí, ovoce a nealkoholické nápoje. Jen alkohol scházel, který vzařízeních Armády spásy je tabu. Po vydatné večeři se rozdaly dárkové balíčky s drobnými praktickými věcmi jako teplé ponožky, holící potřeby a jiné užitečné maličkosti.

Vánoční svátky jsou pro lidi bez domova velmi těžkým obdobím. „Střechu nad hlavou jsem ztratil před patnácti lety. Na ulici jsem se dostal zbasy. Se zákonem již dlouho žádné problémy nemám. Nejhorší jsou mrazivé dny a noci. Tady vazyláku je dobře. O vše je postaráno. Jídla je dostatek. Vteplém letním počasí se dá žít i venku pod stanem nebo se vyspat na lavičce. Jak dál, to nevím,“ svěřil se jeden zklientů. Svou budoucnost nevidí růžově ani další zubytovaných. „Jsem vyučený písmomalíř. Mám zdravotní problémy a zaměstnání nemohu najít. Není to zrovna veselý život,“ se smutkem vočích řekl sedmatřicetiletý Vlastík. Konkrétní připomínku měl pan Radek. „V Havířově schází sociální byty. Stačily by jednopokojové. Zaplatil bych i určitou kauci pro případ jeho poškození. Práce se ještě sehnat dá, ale najít bydlení za přiměřenou cenu je nemožné,“ postěžoval se padesátník, ničím nepřipomínající bezdomovce.

Na Štědrý den se stolovalo i vdalších zařízeních Armády spásy, vnoclehárně na Šumbarku a vDomě pro matky sdětmi.