Zároveň se Tomáš věnuje skládání hudby, a to s poměrně širokým záběrem, od metalu přes hip-hop až po hudbu do filmů. Vyrábí rovněž reklamní spoty a do budoucna plánuje i ozvučovat koncerty. Ve své domovské kapele Zone hraje na bicí a ke hře na bubny vede i svého pětiletého syna Lukáška.

Jak dlouho už vlastníš nahrávací studio? Změnilo se nějak od té doby? A změnil se nějak tvůj přístup k nahrávání?

Studio mám přes devět let. Změnilo se hodně, hlavně po technické stránce nahrávání, a software pro úpravu zvuku šel mílovými kroky kupředu. Ze začátečnických chyb jsem se poučil a problémům se snažím předcházet, ještě než se začne nahrávat. A hodně sleduji trendy v nahrávání zvuku.

Po tolika letech nahrávání a ozvučování, se o svůj sluch nebojíš?

Před měsícem jsem byl zrovna na vyšetření sluchu v nemocnici, ztráta sluchu je nulová, tak je to o.k. Jsem už zvyklý poslouchat při nahrávání jeden song tisíckrát dokola, tak mi to ani nepřijde. Ve studiu se to moc nahlas neposlouchá. Ale sedět za bicími, to už je kravál, to ano.

Karvinským studiem již prošla řada interpretů. Máš nějakou svou „srdcovku", co se týká nahrávek, které byly vyprodukovány u tebe?

Hodně se mi líbí to, co se teď 
v poslední době u mě nahrálo či nahrává. Skvěle se povedly nahrávky havířovské kapely Blackshard a karvinského Demiurgu a teď se dokončuje Bloody Obsession z Orlové. A srdeční záležitost? To bude Zone, právě doděláváme osm songů, které v brzké době postupně zveřejníme.

Jak přistupuješ k tomu, když k tobě přijde nahrávat kapela, která tě přímo neoslovuje, případně ti její hudba fakt nesedí?

Zatím se to nestalo u kapel, ale u některých hiphopových „interpretů" ano. Prostě jsem je přestal nahrávat. Byli to začínající rappeři, co si mysleli, že už jsou jako Eminem. Ale byla to katastrofa. To mě fakt nebavilo. Vzpomínám si – je to už dávno –, jak jsem musel doslova vyhodit kapelu, protože měli doslova fašistické texty, a to já nepodporuji.

Nakolik můžeš kapele, nebo respektive jejich zvuku, pomoci při samotném nahrávání?

Hodně – jak technicky, tak i radou. Zvládám i hru na kytaru, baskytaru, pomáhám tím hodně hráčům. Mám přehled o všech nástrojích, dechové nástroje, dokonce i lidové nástroje, jako je cimbál, harmonika a tak podobně. Už před nahráváním zajdu na zkoušku kapely anebo si nechám nahrát demo na mobil, probereme vše spolu ještě před nahráváním, aby vše proběhlo v pohodě a bez stresu.

Můžeš nám něco říct o své kapele?

Hraji na bicí v kapele Zone, poprvé i s mým bratrem. Dále se k nám připojil Lumír s Demiurg a Sebastian z polské kapely Cortege. Je to prostě metalová hudba. Každý přišel s kouskem sebe, tak to je různorodé.

Čím je pro tebe Karviná? Jak vnímáš místní sociokulturní prostředí? Je tu podle tebe dost prostoru pro umění?

Radost mám, že se klukům povedlo zprovoznit rockový klub Hard Cafe, kde kapely můžou zkoušet a pořádat tam koncerty. Dále filmová produkce Horrorwatch, kde se teď dokončuje film „Teď ne, broskvičko", kde dělám většinu hudby a zvuky. Kulturu si lidi dělají sami – a v tom umělci z Karviné nezaostávají, právě naopak!

Jaké máš plány do budoucna?

Zvučit koncerty, akce atd. Nakoupil se kvalitní moderní aparát, tak jdeme do toho. Chystáme se Zone, Twisted Truth a kapelou Mordrake z Anglie tento rok menší turné po Polsku, Česku a Velké Británii. 17. dubna se mihnu v hospodě „Ve výměníku" za bicími na desátém výročí založení skupiny OLD, kde jsem s přestávkou strávil dvě sezony. A samozdřejmě dále nahrávat a produkovat kapely ve studiu.