Toto společenství mužů z karvinské farnosti oficiálně vzniklo v roce 2015, ovšem myšlenka v hlavách některých bujela už od roku 2012, kdy byly do věže karvinského farního kostela ve Fryštátě osazeny čtyři nové zvony.

„Tradice ručního zvonění na zvony byla v Karviné přerušena zhruba před 60 lety, a proto jsme na ni chtěli navázat. Zpočátku nás bylo devět, dnes už dvanáct, což je symbolické, protože i apoštolů bylo dvanáct,“ říká autor úvodního motta Karvinských zvoníků Adam Bogocz, který je také předsedou společenství.

Každý zvoněním něco sděluje

V dokumentu střídavě mluví několik zvoníků a všichni se shodují v tom, že je tento koníček doslova uchvátil. „Spojení zvonu se zvoníkem přes lano je moc krásné. A když se vynoří polemiky, o čem to zvonění je, někdo tvrdí, že taká toho Boha k sobě, jiný zase, že se zvoněním snaží dát Bohu vědět, že tady je, a podobně,“ říká v dokumentu Adam Bogocz.

Nechte mě ve vazbě! prosil dealer u soudu v Ostravě, byl hlavou drogového gangu. Ilustrační foto
Nechte mě ve vazbě! prosil dealer z Karvinska, byl hlavou drogového gangu

Místopředseda společenství Tadeáš Podstawka připomíná, že na zvony zvoní každý z jiného důvodu. „Já to dělám proto, abych tady po sobě něco zanechal. A chci také zvony přiblížit druhým, občas do věže vodím své kamarády,“ říká.

Tomáš Hejda, který je diecézním kampanologem, přirovnává zvonění zvonu k malému kouzlu. „Říká se, že kostel či kaplička nebo obec bez zvonu, je mrtvá vesnice nebo město. A protože zvon má své srdce, když se rozezní, svolává všechny, věřící i nevěřící,“ vypráví Hejda. Někteří zvoníci ke zvonění vodí i své děti. „Snad si pak v dospělosti vzpomenou, že je táta vodil do věže zvonit,“ usmívá se.

Koníček a služba zároveň

Společenství tvoří mladší i starší muži běžných civilních povolání, ale také místní kněží, kteří tak obohacují duchovní život zvoníků. Společenství jezdí na setkání zvoníků a navštěvuje spřátelené kolegy z různých míst, nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Zvoníci se setkávají pravidelně každý třetí pátek v měsíci. Služba jim začíná v neděli ráno a trvá až do pravého poledne. Zvoní se také každý pátek v 15 hodin na památku skonání Ježíše Krista na kříži, dále ve všechny církevní slavnosti a státem významné dny. „Zvoníme při různých příležitostech a pokaždé je to jiné. Občas máte až husí kůži, ani nevíte proč,“ říká Adam Bogocz.

Dokument se povedl

Z výsledku, který už všichni v televizi viděli, jsou nadšeni. „Velice mile mě výsledek překvapil. Natáčený, bylo alespoň pro nás náročné, kdo jsme nic podobné ještě nezažili,“ vzpomíná na zářijové tři natáčecí dny Bogocz.

Ilustrační foto.
Radnice na Karvinsku předplatila pro všechny mytí aut zdarma, cesty jsou špinavé

V dokumentu také prozrazuje, že na závěr každé prohlídky nechají zvoníci toho, kdo chce, aby si zazvonil. „Přece jen je to taková rarita, příležitost, ke které se každý nedostane. Stává se, že lidé čekající pod věží na prohlídku mají, jak já říkám spuštěný rohlík, tedy že jim chybí jim úsměv. Ovšem v momentě, když si nahoře zazvoní, rázem jsou rozesmátí. Takže jsme začali tvrdit, že naše zvony mají kouzelnou moc,“ usmívá se Adam Bogocz.

Dokument produkčně a dramaturgicky zajistili Jakub Slomiany a Petra Všelichová. K vidění je v archivu České televize na internetových stránkách www.ceskatelevize.cz.