Situace je tak daleko, že mnozí z nich už pomalu přestávají zvládat svou práci. „Jsou tací, kteří tak těžkou výuku opravdu pomalu nezvládají, jiní ji zvládají na hranicích svých možností. Záleží na tom, jak si každý pedagog dokáže s takovou třídou poradit,“ potvrdila ředitelka karvinské Základní školy Družby Milada Němcová. Právě tuto školu navštěvuje ve městě nejvíc žáků z tzv. problémových rodin. Obdobná je také situace na orlovské Základní škole Slezská a na jejím elokovaném pracovišti Zimný důl.

Tamní pedagožka a orlovská zastupitelka Dagmar Horváthová se rozhodla, že už nebude mlčet. Na posledním zasedání orlovského zastupitelstva přečetla otevřený dopis, který zaslala na pět míst, včetně ministerstva školství a krajského úřadu. „Výjimkou nejsou nadávky směrované k učitelům jako „zdechni“ nebo „chcípni, ty pi..“. Velkým problémem je také slučování některých tříd. Nepřizpůsobiví žáci nejsou schopni spolupracovat a výuka je nadmíru složitá,“ zní útržky z dopisu, na který Horváthová zatím prý odpověď nedostala.

Jak vypadá běžná praxe na této škole? „Mnohdy je to jako začarovaný kruh. Dítě nechodí do školy, rodina s námi nespolupracuje. Mnohé děti mají doslova kvanta hodin omluvených svými rodiči. Pak nakonec do školy přijdou, jsou ovšem natolik pozadu a mimo, že nestíhají, nudí se a jen tak ruší ostatní,“ popisuje realitu Horváthová. Jedním z problémů je prý častá migrace těchto rodin.

„Najednou nebydlí v Karviné, pak se zase z ničeho nic vrátí. Velkým problémem jsou u nás i děti pocházející z rodin přistěhovaných ze Slovenska nebo ty, které dříve žily v zanikajících koloniích v Orlové. Jejich mentalita a zvyky jsou úplně jiné než u našich kmenových žáků,“ podpořila orlovskou učitelku Horváthovou ředitelka karvinské Základní školy Družby. Řešení? O zlepšení situace usilují například romští asistenti přímo na školách nebo terénní romští pracovníci, kteří docházejí přímo do problémových rodin.

Podle vedoucí orlovských romských terénních pracovníků Jiřiny Kubátové záleží vždy především na samotných učitelích. „Pedagog si musí zjednat pořádek sám, jeho autoritu děti vnímají. Pokud tomu tak není, je to špatně a vnímáme to všichni. Jsou však školy v našem okrese, kam chodí velká část romských dětí, a tyto školy problémy nemají,“ tvrdí Kubátová. Podle ní pak má smysl i zmíněná terénní práce, která přináší své výsledky. Terénní pracovnice při ní zacházejí do problémových rodin a snaží se je přesvědčovat třeba právě o smyslu školní docházky. „Mnohé tyto rodiny jsou ovšem vůči škole nastavené vyloženě negativně,“ zní postřehy oslovených pedagogů.