Kliknutím zvětšíteSpisovatelka, malířka, výtvarnice a básnířka Marta Rulfová, autorka knihy „Slzy pro Těšínsko“ se narodila 6. června 1921. Rodačka z Návsí u Jablunkova, odkud pocházel její otec Antonín, maminka Anna se narodila v sousední Bystřici nad Olší. Marta Rulfová rozená Žabková, vyrůstala v Návsí společně se svými pěti bratry.
V knize Slzy pro Těšínsko popisuje velmi poutavě své mládí v krásné přírodě Slezských Beskyd, ale také vyjadřuje smutek z toho, že musela tento kraj opustit.
Marta Rulfová (*6. června 1921 Návsí, † 22. února 2018 Mohelnice)
Velmi výstižně ji charakterizoval režisér a scénárista Radovan Lipus: „Paní Marta Rulfová je autorkou neuvěřitelně čtivých, dojemných a sugestivních pamětí, které vydala vlastním nákladem pod názvem: Slzy pro Těšínsko. Tato útlá kniha velmi emotivním způsobem popisuje dějiny Návsí, dějiny Těšínska v pohnutém 20. století zejména v jeho první polovině. Území, které střídalo režimy, národy, totality, demokracie. Je to kniha, která je velmi důležitým cenným osobním svědectvím.“
Ve své knize Marta Rulfová vzpomíná na Matici slezskou v Návsí, která v těžkých 30. letech pomáhala dětem ve škole. „Největší stavbou obce je obecná Masarykova škola, postavená za první republiky. Rádi jsme do ní chodili. Milovala jsem tu naší školu.“
Po válce, v roce 1947 se Marta Žabková provdala za kapitána Eduarda Rulfa, profesora matematiky a balistiky ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Po únoru 1948 byl Eduard Rulf z Hranické akademie převelen do Kutné Hory, kde se z Hranic na Moravě přestěhovali a kde měl zastávat funkci velitele posádky. Dne 1. října 1949 byl však z politických důvodů z armády propuštěn. Od roku 1949 pracoval v různých profesích, střídavě jako skladník a dělník nebo učitel. V letech 1964 až 1967 se vrátil za katedru Střední průmyslové školy elektrotechnické v Mohelnici, kde se svoji ženou Martou bydleli. Zemřel v roce 1970.
Vnučka vzpomíná na babičku s láskou
Snad nejvýstižněji charakterizovala Martu Rulfovou její vnučka, Monika Rulfová: “Moje drahá babička byla celoživotní samoukem, dokázala se sama naučit německy a anglicky. Byla schopna komunikovat, psát a také luštit křížovky v obou jazycich a to až do svých posledních dní. Jako motivace jí určitě sloužilo přátelství s kamarády z Rakouska a také z USA se kterými si pravidelně dopisovala a udržovala kontakt. Byla také obrovskou milovnicí četby. Díky tomu měla obrovský přehled jak o historii, umění, politice, hudbě a přírodě. Rozhodně se s ní člověk nenudil, dalo se s ní mluvit o spoustě věcí. Byla také výbornou kuchařkou. Nikdy nezapomenu na moje oblíbená jídla, která mi vždy připravovala a která jsem hltala. Její nezapomenutelné a nikdy nenapodobitelné bramborové placičky se zakysanou smetanou, kvasnicovou polévku a nebo dort s oříškovou naplní. To, co ale babičku asi nejvíce vystihovalo, byla její obrovská láska k přírodě a jejímu rodnému kraji v Jablunkově, v Návsí. Napsala toho spoustu o svém dětství, o krajině a celkovém životě v rodném Návsí, v Jablunkově, který milovala. Svou nesmírnou lásku k přírodě, společně s dalšími důležitými životními hodnotami, předala babička také mně za což jsem jí nesmírně vděčná.”
Napsala knihu Slzy pro Těšínsko.
Jak píše historik a kronikář obce Bystřice Petr Majer, s paní Martou Rulfovou se nikdy nesetkal. V roce 2010, kdy poprvé držel v ruce její knihu Slzy pro Těšínsko, kterou přečetl jedním dechem, se rozhodl paní Martu oslovit a poděkovat jí.
„Psali jsme si poté pravidelně až do roku 2017. Žila a tvořila v Mohelnici, ale na Těšínsko nikdy nezapomněla. Z každého jejího dopisu jsem měl radost, jako by mi promlouvala z duše. Cenil jsem si její upřímnosti, schopnosti pojmenovat věci pravými jmény, radost i smutek a obdivoval jsem její paměť,“ řekl Majer.
„V mém věku jsem smířená, očekávám že můj čas je odstříháván centimetr po centimetru až z něj nezůstane ani vlásek – stejně jak se děje po miliardy let ve vesmíru, vznik i zánik všeho tvorstva. Ani učenějšímu z nejučenějších se nikdy nepodaří vysvětlit smysl života…“ napsala mi v jednom z posledních dopisů. Zemřela v Mohelnici 22. února 2018.
s využitím materiálu Petra Majera
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
