Před čtyřmi a půl lety mu praskla aorta a ocitl se velmi blízko smrti. Poté následovalo dlouhé bezvědomí a když se probudil, nemluvil ani nechodil. Attila Fabián je ale velký bojovník. Jeho stav se díky tvrdému cvičení, podpoře dalších lidí, nadaci pro veterány, rehabilitačním pobytům a jeho vlastní obrovské vůli zlepšuje. Attila Fabián má zároveň i velké štěstí. Jeho největší podporou i oporou je totiž obrovská láska manželky Ilony, která vše prožívá a zvládá s ním, a bez které by možná tento příběh ani nebylo možné psát.

„Nebýt manželky už bych tu nebyl,“ říká ještě ne zcela jistou mluvou válečný veterán a ukazuje gesto, které odkazuje k nejčernějším myšlenkám, které člověk v situaci, kdy z mohutného chlapa najednou váží padesát kilo, nemluví ani nechodí, může mít. To je ale minulost.

Teď sedíme v lázeňské kavárně Rehabilitačního sanatoria Lázní Darkov v Karviné-Hranicích a ačkoli se bavíme o velmi vážných věcech, je to pohodové a příjemné posezení. Manželé Fabiánovi jsou přes tvrdé zkoušky osudu velmi sympatický a pohodový pár a oba se i rádi smějí.

„Ten měsíční pobyt tady manželovi obrovsky prospěla jeho stav šel zase o něco nahoru,“ říká s úsměvem Ilona Fabiánová.

Válečný veterán Attila Fabián s manželkou Ilonou. Samozřejmě, nic z toho není zadarmo. Fabián celou dobu nejen tvrdě cvičil, například na robotickém stroji pro obnovu chůze nazvaném Reo Ambulator, nebo třeba s mechanickou rukavicí Gloreha.

„Hodně pomohla i zdejší léčivá voda. Ta byla pro manžela přímo zázračná. Každý den jsme chodili do rehabilitačního bazénu i jodobromové vody a také do výřivky, protože manžel už je dnes s pomocí někoho, kdo má pohyby nacvičené, schopen dostat se i do této lázně. Po denních rehabilitačních procedurách jsme si vždy udělali i dvouhodinový program, kterému jsme říkali vodní, a šli jsme se rozcvičovat do bazénu. Když jsme začínali, přešli jsme takto jeden zdejší bazén na délku, dnes jich uděláme osm,“ popisuje úspěchy Ilona Fabiánová.

Vůli chodit měl její manžel i předtím. A také pravidelně trénuje a zlepšuje se i doma, když jeho žena jejich pražský dům vybavila i speciálním prostorem pro nácvik chůze a dalšími věcmi. Brzdily ho ale také obrovské bolesti.

„Tady jsem ale zažil něco, co se zatím nepovedlo,“ říká sám Attila Fabián.

Ačkoli absolvuje každý týden masáže i doma, v Karviné v lázních se našel masér, po jehož práci se bývalému vojákovi spustily slzy z očí. Obrovským štěstím a úlevou. „Pan masér Luděk po čtyřech a půl letech rozmasíroval manželovi úpon v kyčli, díky čemuž mu nejen povolily bolesti,“ říká vděčně manželka.

„Já zase můžu ohýbat i koleno,“ ukazuje muž upoutaný na invalidní vozík s velkou radostí pohyb, který je pro většinu z nás běžný. Pro něj jde ale o další obrovský pokrok.

„A víte co, já po tom měsíci tady můžu ženu zase i lépe pohladit,“ ukazuje Fabián, jak mu lázeňský pobyt pomohl také zase o něco zlepšit i pohyblivost horní končetiny a prstů.

Tenhle příběh bude mít ještě dlouhé pokračování a Attilu Fabiána, muže, který v devadesátých letech viděl v Iráku umírat kamarády a známé a díval se na střílející zbraně nepřátel, čeká ještě mnoho nelehkých okamžiků, kdy bude muset zatnout zuby.

Díky manželce Iloně a dalším lidem, rehabilitačním pracovníkům, lékařům i rehabilitačním pobytům to snad půjde pořád nahoru.

Ostatně, vždyť jiná možnost vlastně ani není. Attilu Fabiána pohání nejen buldočí vůle a vytrvalost, ale i energie největší. Láska.