„Prosím, pomozte mi! Ztratily se mi dvě malé dcery a babička,“ křičí asi padesátiletá žena a vyděšená prosí muže, kteří asistují při příjezdu vlaku s ukrajinskými uprchlíky z Varšavy, aby jí pomohli děti najít. Za chvíli totiž odjíždí vlak směrem na Prahu, kam cestují i ony.

Muži na sebe hlasitě pokřikují přes celý nádražní podchod, nebo do vysílaček, aby dalším kolegům sdělili, koho mají v davu hledat. Před chvílí totiž dorazil dvě a půl hodiny zpožděný vlak z Varšavy, na který čekají spoje směrem do Vídně, Budapešti anebo Prahy. Protože na přestup je jen několik málo minut, dobrovolníci se hned na nástupišti přijíždějících, kterých jsou stovky, vyptávají, kam chtějí jet dále. A podle toho je posílají na další nástupiště, případně do nádražní budovy, kde si mohou odpočinout, ohřát se, občerstvit a počkat třeba na spoj do Bratislavy, který jede za tři hodiny.

Zástupci několika místních firem dnes nabízely práci ženám z Ukrajiny, které dočasně bydlí v studentských kolejích v Karviné.
VIDEO: Operátor, pokojská, lékařka. Jakou práci mohou najít Ukrajinky v Karviné?

„Starší žena a dvě dívky jsou na druhém nástupišti!“ snaží se překřičet dav smíchaný z cestujících a těch, kdo se jim snaží s přestupem pomoci, jeden z dobrovolných hasičů. Teď je třeba rychle najít ženu, která je postrádá, vlak odjíždí za dvě minuty… Našli ji a nasměrovali na správný perón k vlaku na Prahu.

Je pátek 18. března, krátce po čtvrté ráno. Vítejte na vlakovém nádraží v Bohumíně, momentálně největším uprchlickém přestupním uzlu v České republice.

Až tisíc uprchlíků denně

O takového „infarktové“ situace tu prý není nouze. Bohumínským nádražím projdou denně až tisíce lidí, zpravidla žen a dětí, které prchají z válkou sužované Ukrajiny. S malými dětmi, starými rodiči a mnohdy i s domácími zvířaty. Přestože většina z nich pokračuje dále do jiných měst, na nádraží potřebují odnést těžká zavazadla, odpočinout si a občerstvit se a následně najít správný spoj.

Na pomoc jim kromě bohumínských městských strážníků, členů Českého červeného kříže a dobrovolníků organizace ADRA přispěchali i bohumínští dobrovolní hasiči a ženský spolek Alma Mater. Těch, kdo tady bez nároku na odměnu pomáhají, jsou desítky. Nechybí tady ani strážníci i státní policisté. „Dostaneme je do čekárny, nasměrujeme je na toaletu. Podáváme jim informace, vaříme čaj, kávu, pečeme buchty, nabízíme teplou polévku,“ popsala Martina Bielanová z Alma Mater. Kdo chce, může se umýt i osprchovat, trochu se vyspat. Pro děti tu mají hračky, aby, pokud nespí, se i v tuto brzkou hodinu aspoň trochu zabavily.

Lidé prchající z Ukrajiny před ruskou invazí míři do Registračního humanitárního střediska, 2. března 2022 ve Vyšních Lhotách.
Diecézní charita ostravsko-opavská vyhlásila materiální a potravinovou sbírku

„Ti lidé jsou zpravidla unavení, hladoví, dehydrovaní. Mají za sebou třeba pět dní ve vlaku, je na nich vidět únava a vyčerpání. A hlavně obavy o budoucnost. Většina z nich jede naslepo, někteří mají namíře do nějakého města v Čechách, kde jim slíbili bydlení a práci,“ říká dobrovolnice Iveta Skálová, která na nádraží tráví noci už od 28. února. Nad ránem se jde na chvilku domu prospat, pak do práce a na noc zase na nádraží…

Bez dobrovolníků by to tady nešlo

A není sama. Vedle těch, kdo mají potřebu pomáhat druhým, když je třeba, tak nějak zakódovánu v sobě, je tu víc. Například pracovníci Českého červeného kříže, dobrovolní hasiči, tlumočníci, strážníci i lidé z dobrovolnické iniciativy Železnice pomáhá. Dohromady asi čtyřicet až padesát lidí. Taková malá armáda, která musí být sehraná.

Pár minut před příjezdem každého vlaku se všichni sejdou ve vestibulu pod tabulí s příjezdy a odjezdy vlaků, kde dostanou instrukce, na které nástupiště vlak přijede, kde stojí přípoj třeba na Prahu, kolik minut je na přestup, zda se dá takové množství lidí rychle přesunout do správného vlaku, kam posílat ty, kterým vlak jede třeba až ta hodinu, co s těmi, kdo potřebují třeba lékařskou pomoc a tak dále.

Když nevíš, zeptej se posunovače

Když je stres a přestup je kvůli mnoha zpožděním vlaků hodně „na knap“, je tu zaměstnanec Českých drah v zašpiněné oranžové kombinéze, kliďas, který všechno ví a poradí, kam který vlak přijede, odkud který a kam odjíždí, kolik je na přestup. Prostě vše, co v dané chvíli potřebujete vědět.

Je něco po čtvrt na čtyři a za chvíli tu bude zpožděný vlak z Vídně do Berlína. Naštěstí je relativně dost času, spoj na Prahu jede až ve čtyři. Nicméně aby lidé nemrzli na nástupišti, je třeba je odvést do vytopené haly, kde dostanou občerstvení a počkají než pojede „Praha“. Za pár minut po příjezdu se z pochodu valí davy lidé s kufry, matky se dětmi v náručí, řada lidí má klece s kočkami, jeden z hasičů nese velkého zlatého retrívra, který je z cesty vyčerpaný a v davu lidí by se zbytečně motal. Přesun proběhl bez potíží a rychle.

Raisa Ševčenko (vpravo), novinářka, která uprchla z Ukrajiny, dostala nabídku spolupráce pro TV Beskyd.
Příběhy uprchlíků ve Frenštátě: Raisa Ševčenko utíkala z Kyjeva jen v pyžamu

Někteří cestující zjišťují, odkud jeden jejich vlak, vyptávají se na cestu, řeší případné jiné potřeby. Často se ptají, kde vlastně jsou, jak se jmenuje toto nádraží. Někteří ani nevědí, ve které zemi se ocitli. V akci jsou tlumočníci a ženy z bufetu, které přinášejí plata s čajem, kávou, teplé polévky, sušenky.

Jedno dítě má díru v botě. Dobrovolníci je ihned nasměřují tam, kde si může vyzkoušet některou k těch, které tu mají k dispozici. Povedlo se, nové boty sedí.

Z Bohumína do všech světových stran

Nádražní rozhlas právě hlásí, že vlak z Varšavy se po 150minutovém zpoždění konečně blíží k nádraží. Všichni se rozbíhají na určená místa, akce „Přestup“, která je může trvat nanejvýš 20 minut, začíná. Většina těch, kdo přestupují, míří dál na Prahu, Tedy i ti, kdo chtějí do Brna, v Přerově je však čeká další přestup. Pár lidí má namířeno do Vídně nebo Berlína.

Světlana s kamarádkami však jedou na Slovensko. Jedna do Bratislavy, dvě do Popradu. Muži v oranžových rozlišovacích vestách chvíli zjišťují, jak se odtud dostat nejrychleji do Popradu a pak ženy i se dvěma holčičkami posílají do vestibulu. Ohřát se, najíst se a odpočinout si.

Na ZŠ Prameny nastoupily děti ukrajinských uprchlíků, Karviná, 15. března 2022.
Mykyta, Nikita a další děti z Ukrajiny, jaký byl první den v karvinské škole

Na cestě jsou od 9. března. Jedna je z Mariupolu, druhá z města Sumy, Světlana z Charkova. Potkaly se ve Varšavě, kde hledaly práci, leč marně.

„Varšava je přeplněná uprchlíky. Nemohly jsme najít práci, kde bychom mohly být i s dětmi. Nepovedlo se, tak jsme přes přes internet spojili s někým z Popradu, kdo nám slíbil práci, bydlení i školu pro děti. Čekají nás tam. Jen nevíme, v kolik nám jede vlak,“ říká dvaašedesátiletá Světlana. Tlumočník Ivan Polovka se obrátí na posunovače Tomáše v oranžové kombinéze, který otevře aplikaci v telefonu a okamžitě odpoví: „Po sedmé ráno.“