O neštěstí se nejprve dozvěděli jejich sousedé, pak se na internetu objevilo video hasičů ze zásahu. A když majitel domu Libor Dobrý na Facebooku zveřejnil poděkování přátelům, sousedům a známým za podporu a nabídnutou pomoc, stalo se něco, co možná čekat mohl, ale asi ne v takové míře. Spousta známých, přátel, ale i lidí zcela neznámých, mu nabídla pomoc s vyklízením zničeného domu. A tak se rozhodl a určil datum: sobota 3. února.

Desítky dobrovolníků

Je krátce po deváté ráno a na zahradě před domem jsou připraveny tři kontejnery, které se poměrně rychle plní zničenou a ohořelou střešní izolací, vybavením domu, osobními věci majitelů. Těch, kteří přijeli pomoci, je možná až pět desítek. Muži i ženy. Kromě rodinných známých také kolegové z práce, z farnosti, dobrovolní hasiči a další.

Velké věci už jsou vynesené před domem – lednice, televize, kusy nábytku, které nejsou úplně zničené. Muži vyvážejí z domu jedno plné kolečko za druhým, jedni jezdí vchodem, další si podávají přes okno v ložnici, kde další sbírají ohořelé a vodou zničené zbytky vybavení, obložení stěn, prostě všeho, co buď oheň, nebo později voda zničily.

Majitel domu: Neuvěřitelná lidská soudržnost

Libor Dobrý se netají překvapením, co dokáže způsobit jeden příspěvek na sociální síti. „Před několika málo dny jsem napsal, co se stalo a strhla se lavina nejen účasti, ale i ochoty pomoci. A přitom ani jméno jsem tam nedal a lidi si nás stejně našli. Neuvěřitelné,“ žasne a sleduje, jak jde dobrovolníkům práce od ruky.

Vzpomíná na první dny po požáru, který dům poničil ve středu 17. ledna, jak naprosto neznámí lidé projevili účast. „Například jeden den najednou zastavilo auto a muž se ptal, zda nepotřebujeme nějak pomoci. S díky jsme odmítli a on jel dál. Nebo se nám ve schránce objevily peníze. Zřejmě je tam lidé vhodili jen tak, aby nám aspoň takto pomohli,“ domnívá se muž.

Hoří vám dům, ozvalo se v telefonu

Chvíle, kdy se dozvěděl, že mu hoří dům, mu volali policisté, když se vracel z Karviné od veterináře. Jeho ženě zase telefonovala sousedka se slovy: Co se to u vás děje? Vám hoří dům!“ „Když jsem byl pár set metrů od domu viděl jsem už stoupat kouř. U domu už byli hasiči, jenže dovnitř jsme nemohl. A tak jsem tam stál a brečel…,“ vzpomíná ještě dnes se slzou v oku Libor Dobrý.

V domě bydleli manželé sedm let. „Ty sedmičky jsou pro mě osudné. Jsme tu sedm let, sedmnáctého vyhořel dům a dnes je to sedmnáct dní od požáru,“ poznamenal v sobotu majitel domu. Obě dcery jsou už z domu a tak manželé žili jen se psy a kocourem.

Právě akutní problém jednoho psa, byl zřejmě příčinou neštěstí. „Byl jsem sám doma. Pes něco spolkl, začal se třepat, tak jsem neváhal, sebral ho, práskl dveřmi a jel na veterinu. Bohužel v chodbě hořela svíčka, od které zřejmě začalo hořet,“ mluví o pravděpodobné příčině vzniku požáru Libor Dobrý.

Musel pomoci psycholog

Jeho žena Hana skončila po té události v péči psychologa, on se vzpamatovával sice sám, ale trpěl. „Týden jsem nemluvil. Původně jsem se sem už nechtěl vrátit, ale teď vím, že musíme začít znovu a tady,“ říká odhodlaně.

Neví ještě, nakolik je poškozena statika jeho jednopodlažního domu, zda se nechá obvodové zdivo, usadí se nová střecha, aby do domu nepršelo a postupně se vše obnoví, anebo bude nutné celou stavbu zbourat. „To musí říct nějaký stavební odborník, což já nejsem,“ říká Libor Dobrý.

Zatímco si povídáme v zadní části zahrady, ke stanu, kde jsou nápoje a jídlo, které přinesli ti, kdo přišli pomoci, dorazil mladý muž a položil na lavici dvě plata s pivem. „Vidíte, toho člověka vůbec neznám. Opravdu jsem dojatý, co dokáže lidská solidarita,“ říká Libor Dobrý a odchází muži poděkovat.

Pomohli kamarádi i sousedé

Manželům Dobrým přišla s vyklízením věcí ze zničeného domu pomoci řada jejich známých. Práce, z farnosti, sousedů, ale i těch nebo těch, kteří se s sotva znají rodinou. „Beru to za samozřejmost, že jsme přišli pomoci. V rámci sousedských vztahů i v rámci solidarity. Sbírala jsem zbylé střešní tašky i ty rozbité, zametala a vůbec dělala, co bylo potřeba,“ řekla nám kamarádka paní Hany Helena Skutková.

Zbigniew Nowak je rodinný přítel, občas se prý navštěvují. „Snažili jsme se Libora hned po té události podpořit. Jsem rád, že se dal dohromady a přestože tvrdil, že se sem nechce vrátit, dnes je tady, dívá se dopředu a plánuje,“ říká muž v montérkách.

I prostřednictvím svého příběhu v médiích vyjadřují manželé Hana a Libor Dobří poděkování všem, kdo s nimi soucítí a přišli pomoci. „Člověka to vezme za srdce, když se sami sousedé nabízejí s pomocí. Není to jejich povinnost, ale přesto přišli. Jeden člověk zmůže málo, ale tady za mnou vidíte, jak to vypadá, když se lidé spojí a vezmou za práci, kterou bych jí sám dělal 14 dní, možná déle,“ ukazuje kolem sebe Libor Dobrý.

Ještě jednou zdůrazňuje, že jej vlna solidarity s jejich osudem dojala a mile zaskočila. „chci poděkovat obci, farnosti, hotelu Dakol, kde můžeme dočasně bydlet, a všem lidem, kteří nám pomáhají a asi ještě budou,“ říká Libor Dobrý.

Lidská solidarita v tomto příběhu nebere konce. Kolegyně z práce Hany Dobré založila na portálu Donio sbírku, kam mohou lidem rodině směřovat svou pomoc.  https://www.donio.cz/pomoc-pro-kolegyni-hanku

Po vyklizení veškerých věcí musejí ještě udělat celkový soupis škod pro pojišťovnu. „Dům máme pojištěný, ale těžko říci, zda při dnešních cenách budeme schopni obnovit dům jen z peněz z pojistky. Věřím ale, že ten dům obnovíme a zase tu budeme bydlet,“ říká už přesvědčeně pan Dobrý.