Vidí v tom větší volnost jednak pro děti, ale také pro vyučující. „Je velice dobré, že se striktně nemusíme držet přesně osnov a termínů na probranou látku. Tím jsme mnohem blíže kžákům, můžeme se u dané látky zdržet, probrat ji znova a tím nevytvářet tlak. Vzniká tak větší prostor nejen pro nás, ale především pro děti,“ řekla učitelka první třídy ze Základní školy Na Nábřeží Monika Kociánová.

Na většině škol a především vprvních třídách se učí formou hry. „Pro děti je velký přechod ze školky do školy. Proto první co musíme udělat, než začneme vvlastní výukou je vytvořit vnich pocit, že se chtějí učit. Na začátku roku se nejedná o přesné rozdělení předmětů, jako je český jazyk, či matematika a hodina netrvá celých 45 minut. Spíše se navzájem poznáváme, děti získávají kontakt mezi sebou. Společně zpíváme, čtou se pohádky a pomalu se přechází květším požadavkům a samotné výuce,“ dodala učitelka.

Prvňáčci jsou vnovém prostředí mnohem citlivější, a každý nezdar by mohli nést těžce. „Moc se snaží a jakékoliv špatné hodnocení nesou hodně špatně. Proto na začátku dáváme jen kladná razítka, chválíme každý pokrok, a pokud se něco dítěti nepovede, snažíme se, aby na to hned zapomněl, protože se nic neděje,“ doplnila Kociánová.

Prvňáci vpololetí dostanou normální vysvědčení sohodnocenými předměty, rodiče by se však neměli ktomuto upínat. „Neznamená, že pokud bude mít žák napsanou na pololetním vysvědčení horší známku než jedničku, že nebude úspěšný. Jen je to určité rozlišení pro rodiče, na čem by se dalo více zapracovat,“ vysvětlila Monika Kociánová.