Vzkazy se objevily v pátek ráno. První vyvěsili obyvatelé polské Těšína a zněl: „Stýská se mi po tobě Čechu.“ 

Během několika hodin na něj zareagovala česká strana a vyrobila a na zábradlí na nábřeží vyvěsila baner s nápisem „I ja za tobą Polaku“, což v překladu znamená: I ty mě, Poláku). Za českou iniciativou stojí mladí obyvatelé Českého Těšína Lucie Lendlová a Dominik Folwarczný s Jakubem Kaletou.

Občané dvou států, ale obyvatelé jednoho města, si tak dávají najevo smutek z rozdělení města vlivem uzavření hranic kvůli omezení šíření koronaviru. Nezůstalo ale u jednoho vzkazu, Záhy se během dne objevil další, jehož autoři poslali přes řeku jednoduchý a úderný vzkaz: Chybíte nám, Poláci. 

„My Těšín vnímáme jako jedno město. To znamená, že chodíme z jedné strany na druhou zcela normálně a běžně. Poláci k nám chodí samozřejmě na pivo, my zase k nim, a aspoň já to tak cítím, že prostě žijeme v jednom městě, ovšem teď ty vztahy a kontakty mezi lidmi, když se uzavřela hranice, mnoha z nás chybí,” tvrdí spoluautor vzkazu.

K TÉMATU

Poznámka Tomáše Januszka

Ani koronavirus nás nerozdělí 

Obyvatelé Těšína, Češi a Poláci, si přes hranici posílají dojemné vzkazy. „Na druhém břehu řeky Olše žije Jacek, mám k němu stejně blízko, jak on ke mně, máváme na sebe z říční navigace, dva spojenci a dvě spřátelené země…“. Slova Nohavicovy písně Jacek z 80. let minulého století, v níž hudebník poukazoval na absurdnost uzavřené hranice a toho, že se obyvatelé jednoho města nemohou setkávat, jsem si vybavil hned, když jsem na sociálních sítích uviděl nápis, umístěný na zábradlí na nábřeží hraniční řeky, jímž Poláci vzkazují na českou stranu, že se jim po nás stýská.
Reakce z druhé strany, koncipovaná ve stejném duchu, na sebe nenechala dlouho čekat, a z českého břehu na polský dnes směřují hned vzkazy dva. Před 40 lety v tom byla politika, dnes ochrana zdraví obyvatelstva. Ještě před pár dny si takovou situaci nikdo nedokázal představit, a přece je to realita. Už víme, jak moc uzavřená hranice zasáhla do našich životů, jak nabourala naše zvyklosti, mnohým denní režim. Asi se shodneme, že to není nic moc. A není to jen specifikum Těšína.
Přeshraniční komunikace, obchod nebo třeba výlety za kulturou je něco, na co jsme za posledních 30 let zvykli a najednou všechno to, co Čechům i Polákům, Němcům či Slovákům ještě před pár dny přišlo naprosto přirozené a samozřejmé, nemáme. Vzkazy na březích Olše nemusí samozřejmě vyjadřovat názor většiny Čechů a Poláků, nicméně jsou milým gestem a důkazem toho, že se jsme přátelé a že se nám po sobě vzájemně asi opravdu stýská. Budiž to povzbuzení do dalších dnů a týdnů, které nás v izolaci čekají, a přesvědčení, že nás koronavirus nadobro nerozdělí!