Ve východní těšínské části Rakouského Slezska vedle sebe žili Češi, Němci i Poláci. Podle posledního rakouského sčítání lidu z roku 1910 žilo na Těšínsku celkem 427 tisíc lidí. U 54,8 procenta z nich zaznamenalo sčítání užívání polského, u 27,1 procenta českého a u 18,1 procenta německého obcovacího jazyka. Nejen Němci, ale i Poláci měli zcela jiné představy o poválečném uspořádání této části Rakouského Slezska než Češi.

POLÁCI SE NECHTĚLI TĚŠÍNSKA VZDÁT

Hned 30. října 1918, tedy jen dva dny po vzniku ČSR, prohlásili národně uvědomělí Poláci v Těšíně, že přejímají moc nad územím Těšínska. Těšín a další důležitá místa v zemi záhy obsadili jednotkami polské armády a četnictva, ovládli úřady, soudy i nádraží a přistoupili k zavádění polské administrativy. Ostatní obyvatelé Těšínska, nejen Češi, ale také Němci, a s nimi dokonce i nemalá část polsky mluvícího obyvatelstva, však představy národně uvědomělých Poláků nesdíleli.

Především se však s těmito představami neztotožňovala československá vláda. Těšínsko v té době nebylo polským územím. Nebylo ani územím nikoho, které by bylo možné připojit k tomu či onomu státu. Bylo prokazatelně součástí Rakouského Slezska, českou korunní zemí ve Slezsku, kterou československá vláda podle dřívějších diplomatických ujednání Československého národního výboru s vládami dohodových spojeneckých zemí považovala za součást ČSR. To vedlo k velkému napětí.

Zpočátku vnímala kroky polských národovců v Těšíně jen jako lokální aktivity místních politických vůdců. K takovým jevům docházelo také na Slovensku i v pohraničních oblastech českých korunních zemí. Když však tyto kroky schválila polská vláda, nejednalo se již o místní aktivity, ale zjevně o projev výkonu cizí státní moci na československém území s cílem ovládnout je.

SEDMIDENNÍ VÁLKA

Problémy se stanovením hranice vyvrcholily v lednu 1919, kdy v tzv. Sedmidenní válce československé jednotky rychle obsadily Těšínsko. Samotný Těšín opustili Poláci bez boje, ale ke střetům s řadou obětí na obou stranách došlo např. v okolí Orlové a Karviné. Československé jednotky nakonec zatlačily polská vojska až za řeku Vislu u Skočova. Výsledkem války bylo stanovení nové demarkační čáry, která rozšířila území kontrolované Československem.

PROHLÁŠENÍ VE SPA

K rozhodnutí došlo poté, co jak československá, tak polská vláda podepsaly 10. července 1920 v belgickém letovisku Spa prohlášení, že budou akceptovat mezinárodní arbitrážní řešení. Mírovou konferencí konanou 28. července 1920 v Paříži bylo rozhodnuto, že Těšínsko a s ním i slovenská pohraniční území na Oravě a na Spiši budou rozděleny mezi ČSR a Polsko.

VZNIK NOVÉHO MĚSTA

Ačkoliv správa nad přiznanými částmi území byla předána 10. srpna 1920, až 28. červenec 1920 je historiky považován za den, kdy došlo ke změně státní hranice a kdy se také zrodilo nové samostatné město, jež dostalo název Český Těšín.

Časová linie konfliktu:

23. ledna 1919 ve 13 hodin české vojsko zahájilo útok na Těšínsko, začala Sedmidenní válka.
30. ledna 1919 byly boje ukončeny.
31. ledna podplukovník Josef Šnejdárek, z pověření československé vlády uzavřel příměří s velitelem polské armády, plukovníkem F. K. Latinikem.
3. února 1919 byla v Paříži podepsaná smlouva o nové demarkační linií mezi Československem a Polskem.
12. února 1919 zahájila v Těšíně činnost spojenecká kontrolní komise, která měla za úkol dohlížet na dodržování podepsané smlouvy o demarkační linii.
26. února 1919 se československá vojska stáhla na novou demarkační linii, v souladu s jednáním v Paříži.
10. července 1920 česká i polská strana souhlasila, že o příslušnosti sporného těšínského území nerozhodne plebiscit, ale arbitrážní rozhodnutí hlavních vítězů 1. světové války USA, Francie, Británie, Itálie a Japonska.
28. července 1920 konference velvyslanců vydala rozhodnutí o československo-polských hranicích se závěrem rozdělit Těšínsko na polskou a českou část. Československé požadavky týkající se uhelného revíru a Košicko-bohumínské dráhy byly v podstatě respektovány.
1. října 1938 Československá vláda přistoupila na polské ultimátum a vyslovila souhlas s odstoupením části Těšínska o rozloze 869 kilometrů čtverečních.
13. června 1958 byla ve Varšavě podepsaná Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytýčení státních hranic.
14. února 1959 Smlouva nabyla platnost a udělala tečku v územních sporech o Těšínsko.

S využitím článku Zbyška Ondřeky v Těšínských listech zpracoval Tomáš Januszek.