„Byli jsme jednou z prvních knihoven v České republice, která se k této akci, jež vznikla v brněnské knihovně, připojila a dnes již patří k neodmyslitelným tradicím těšínské knihovny," říká Dana Zipserová, knihovnice, která u pasování prvňáčků stála na úplném počátku.

Hlavním cílem je, aby se děti seznámily s prostředím knihovny a našly si tak cestu ke čtení. „Pasování se ustálilo na měsíci únoru, kdy již děti zvládají přečíst první slova a mají za sebou také první vysvědčení," vysvětluje knihovnice. Pasování se zúčastňuje většina prvních tříd českotěšínských škol.

„Snažíme se pro děti vytvořit zajímavý a atraktivní doprovodný program, který se jim nesmazatelně zapíše do paměti," objasňuje další oslovená knihovnice Kateřina Šildrová a doplňuje, že tento program je v každé pobočce jiný. „V rámci naší pobočky jsme se letos rozhodli vzít děti na cestu do vesmíru, čemuž jsme přizpůsobili i hry, soutěže, kvízy," popisuje knihovnice. „Stát se rytířem totiž není zadarmo. Děti si to musí zasloužit," upozorňuje na malý detail knihovnice. Prvňáčci byli z akce evidentně nadšeni a aktivně se zapojovali i vyjadřovali, přesto se chovali velice ukázněně a slušně.

To, že se knihovna snaží udržet krok s dobou, se u dětí těší vřelému přijetí. „Naše předchůdkyně pasovaly většinou v hermelínovém plášti s opravdovým těžkým mečem, my se snažíme inovovat. Loni jsem pasovala jako Ledová královna obrovským rampouchem, letos to bylo svítícím a zvuky vydávajícím mečem z Hvězdných válek," přibližuje vývoj Šildrová.

A i když se rekvizity mění, neboť zájem dětí se také mění, smysl akce je stále stejný. „Chceme dětem ukázat, že čtení je skvělé a knihovna je báječné místo. Kromě silného zážitku, kdy děti poklekají na koleno, jsou pasovány mečem a slibují, že se budou o knihy vzorně starat, si také mohou odnést domů svou první knihu, kterou si mohou vybrat dle vlastního vkusu, a to již na svou první knihovnickou průkazku, s níž získávají první rok registrace zdarma," shodují se obě knihovnice a jedním dechem dodávají, že pasování čeká dalších zajímavých šestnáct let.

Na pasování dnes již dospělí čtenáři nezapomněli

Silné vzpomínky a mnohdy celoživotní vztah ke knihám. Nadšení a prožitek něčeho mimořádného. To vše si odnášejí děti, které měly to štěstí a na vlastní rameno zažily pasování na rytíře knihy.

„Na ten den si určitě pamatuji, protože to byl nezapomenutelný zážitek něčeho, co předtím pro mne bylo neznámé. Po pasování jsem ihned začala aktivně chodit do knihovny a půjčovala si knihy se spoustou obrázků a prosila jsem maminku, aby mi je četla,“ vrací se ve vzpomínkách deset let nazpět šestnáctiletá Joanna Mitura, která si dnes bez knihovny nedovede představit své studium, a to navzdory elektronizaci dat. „Pasování prvňáčků je milá tradice a já doufám, že se nerozplyne a nezůstane zapomenuta,“ doplňuje studentka.

Desetiletá Amálie Cichá si vybavuje směsici očekávání a strachu. „Byla jsem nervózní, protože to bylo úplně nové. Bála jsem se, že mi paní knihovnice usekne hlavu. Ale nakonec to bylo báječné,“ vzpomíná si žačka páté třídy na svůj velký den v knihovně.

„Mě se nejvíc líbilo plnění úkolů, a jak jsme opravovali kosmickou raketu. Překvapil mě vesmír na veliké obrazovce, ale nejvíc se mi líbilo pasování mečem,“ podělila se o své zážitky prvňačka Marie Nešporková a hned si po pasování z knihovny odnesla svou první knížku. „Vybrala jsem si pěknou s obrázkem,“ pochlubila se školačka, které zatím čte maminka před spaním, ale už se těší, až si bude číst sama.

Gabriela Cichá