Když se projedete Záblatím, nemůžete si nevšimnout, že tato městská část zažívá stavební boom. Nové domy vyrůstají nejen v prolukách, ale zastavují se i místa, kde se domů vejde deset, patnáct. A i tady se potýkají s tím, že parcely jsou malé a nové domky jsou nahuštěné. Například právě v sousedním Rychvaldu se už tomuto trendu chtějí bránit. Tamní starosta Milan Starostka Deníku na jaře řekl, že budou chtít změnit územní plán a neprodával parcely menší než 800 metrů čtverečných.

Malé parcely? Když to lidem vyhovuje…

Starosta Petr Vícha připouští, že i v Bohumíně, ale nejen v Záblatí, je toto aktuální téma. Takováto situace tam nastala hned na dvou místech.

„Hodně se o tom bavíme. Když jsme na Sokolské ulici prodávali parcely, stalo se to, že tam firma koupila dvě vedle sebe a místo dvou domků postavila čtyři. A my se ptáme: Je to špatně, není to špatně? Ono všechno má své výhody a nevýhody. Někteří lidé, kteří bydleli v bytě, si pořídí si domek, ale nechtějí se starat o velkou zahradu. Takže proč do toho nějak zasahovat? Někomu to vadí a jiný říká, že když to lidem vyhovuje, proč jim to brát,“ popisuje situaci Petr Vícha a dodává, že pro město je důležité to, že se sem přistěhuje někdo odjinud a spokojeně bydlí. Radnice prý do toho zatím zasahovat nehodlá.

Šéfka Sokola: Tady všichni táhnou za jeden provaz

A jak to vidí místní? „Právě se dělají sítě na pozemcích u hřbitova, na křižovatce ulic Sokolská a Rychvaldská. Jednotlivé parcely budou malé, ale ti lidé vědí, co kupují a jak jsou ty pozemky velké. Podle mne ale plošné stavění mantinelů není ideální,“ říká Pavla Skokanová, záblaťská rodačka a šéfka tamního Sokola.

Příliv nových obyvatel jí nevadí. Spíše se chce soustředit na to, aby se ti noví zapojili do spolkového života, který je v Záblatí vyhlášený.

Bohumín-Záblatí.
O pozemky v Záblatí je obrovský zájem, říká starosta Bohumína Vícha

„Organizujeme spoustu akcí. Hrajeme tady divadlo, hasiči pořádají závody a různé slavnosti, místním fotbalistům se daří, takže lidé chodí na zápasy v hojném počtu. A nejen ze Záblatí,“ vypočítává Skokanová.

A připomene, že se jim daří vtáhnout do spolkového dění také nové obyvatele. Jak? „Nejen přes hospodu, ale hlavně přes školu. Máme tu dvě školky a malotřídku. Rodiče školáků se většinou znají a to se pak všechno lépe připravuje, když se zapojí malí, přidají se velcí. Je to velká výhoda,“ říká šéfka Sokola Záblatí.

A připomíná, že v jejich sokolovně začaly mladé maminky cvičit tabatu, což je vysoce intenzivní intervalový trénink. Prý si to moc pochvalují.

Přišli do Záblatí zpod Beskyd

Centrem Záblatí sice vede klikatá silnice, a v určitých hodinách tudy projíždí poměrně dost aut, dolů do Bohumína či z města na Rychvald a Ostravu. Místní to ale berou jako civilizační daň. Každopádně v Záblatí máte minimální šanci, že narazíte na někoho, komu by se tam nelíbilo.

Bohumín-Záblatí. Vladimír Pustówka a skupinová fotografie v Ateliéru bart.
Ateliér Bart je výborná parta skvělých lidí, říká šéf bohumínského spolku

Paní Cecílie Manová se sem s manželem přistěhovala z Frenštátu pod Radhoštěm, kde bydleli 40 let. „Naše rodina tu vlastní starší dům, který si už před časem syn přestavěl a už tady sedm let žije. A teď jsme sem přišli na důchod i my. A určitě nelitujeme. Kdybychom sem nechtěli, tak sem nejdeme,“ říká paní Cecílie.

Podobný názor má i prodavačka z místním obchůdku s potravinami. „Myslím, že máme pěknou dědinu, líbí se mi, že je tu hodně mladých,“ říká a šťouchne si do obyvatel zbylých částí Bohumína. „Závidí nám, když přijde velká voda, tak my se z kopce díváme, jak dole v Bohumíně plavou. My tu jsme pořád v pohodě,“ dodává s úsměvem.

Přírodní areál už není, sokolové uvažují o rozhledně

Mimo Bohumín se o tom málo ví a dnes byste ho v zarostlém porostu hledali marně. Sokolové ze Záblatí v minulosti pořádali své slavnosti a kulturní představení v přírodním amfiteátru, který stával v místním lese zvaném Vidlok, který v roce 1933 koupili. Areál pojmenovali po zemřelém předsedovi České obce sokolské Josefu Eugenu Scheinerovi - Scheinerův háj.

Odehrály se tam desítky divadelních představení. Hrála se tam například Prodaná nevěsta či Naši furianti, kdy na jevišti vystupovali živí koně. Vystupovalo tam i Národní divadlo Moravskoslezské nebo pražský Akropolis. Naposledy se v něm hrálo po druhé světové válce.

V roce 1958 byl přejmenován na Jiráskův háj, ale místní tento název nepřevzali a dodnes se lesíku říká "Scheinerák". Amfiteátr, který pojal až 1 500 diváků, se nepodařilo zachovat a v roce 2013 bylo jeho torzo zdemolováno.Jak připomíná Pavla Skokanová, současná šéfka Sokola Záblatí, letos si sokolové připomínají 110 let.

„Mám v té souvislosti takový sen. Vybudovat u nás v Záblatí rozhlednu. Jsme na kopci a bylo by z ní krásně vidět do kraje. A taky zvýšilo turistickou atraktivitu Záblatí a věřím ,že by to pomohlo i restauraci v naší sokolovně,“ říká s úsměvem Pavla Skokanová.

Bohumín-Záblatí v datech

Rok založení: 1229
Počet obyvatel: 2195

Zajímavosti: Zajímavé jsou místní názvy některých lokalit. Při sv. Anně (později ulice Anenská) podle sošky na podstavci umístěné na tomto místě, která byla nově zhotovena v roce 2004 bohumínským řezbářem Šimonem Pohlem a slavnostně vysvěcena 23. října 2004. Dále Blahoč, Kočindověc – kde stávala parní cihelna a továrna na šamotové zboží, Pjosky – těžil se zde písek nebo Zbytky. Výklad názvu Záblatí je jednoduchý. Bylo to místo „za blátem“, tj. rozsáhlými bažinami dnešního Nového Bohumína (dříve Šunychlu) a Skřečoně. Zdroj: www.mesto-bohumin.cz

Tip na výlet

K sošce sv. Anny

Asi 800 metrů východně od návsi v Záblatí

Při návštěvě Záblatí stojí za podívanou socha sv. Anny, která je dílem známého bohumínského řezbáře Šimona Pohla. Nachází se na samotném konci Anenské ulice na křižovatce s ulicí Rychvaldskou. Řezbář sochu vytvořil z lipového dřeva v roce 2004 podle liturgické předlohy. Patronka Anenské ulice v rukou drží symbolicky Pannu Marii a Ježíška. Socha byla dárkem města Bohumín k 775. výročí městské části Záblatí. V roce 2016 byla opravena do původní podoby a dostala také nový přístřešek. Při procházce můžete k odpočinku využít lavičky, která se u sochy nachází. (pes)