Přišel o byt, byl bez práce, vzal si nevýhodnou půjčku, žil a žije z invalidního důchodu a částečné podpory. Naštěstí, a také díky podpoře karvinského ubytovacího střediska Bethel, se ale jeho život i tak ubírá úplně jiným směrem.

„Když mi umřela máma, se kterou jsem bydlel a o kterou jsem se staral ve společném bytě, neměl jsem najednou na nájem. Utáhnout sám byt 3 + 1 bylo pro mě moc. Začaly růst dluhy na nájemném, které splácím dodnes. Nakonec jsem musel z bytu pryč, protože dluh by jen rostl," říká Alfréd Kral.

Ten ale naštěstí ani v tak těžkém okamžiku nezačal rezignovat a nepodlehl osudu. A měl také štěstí na lidi kolem sebe. „První dny bez bytu jsem mohl být u známých. Pak jsem šel rovnou tady na Bethel," vzpomíná muž, který i tak na sobě pracoval dál. „Tady vám nabízí hodně aktivit. Jsou dobrovolné, ale můžou vám pomoc. Začal jsem se učit na počítači, chodil jsem třeba i do košíkářské dílny. A navíc v sobě pořád ještě mám dost slušného lidského chování. To je důležité," přemítá Alfred Král, který se tak posunul ještě dál.

Dnes obývá spolu s dalšími dvěma muži sociální byt, kde se lidé bez domova znovu adaptují a učí se žít zcela samostatně.

„Je to tam dobré a bydlí tam se mnou dobří kluci, kteří si to určitě zasloužili," podotýká muž, který by určitě nechtěl nikdy padnout na dno.

„Hodně lidí pořád jen nadává a na něco si stěžuje. A ti chlapi, co jsou pořád venku a raději někde popíjejí kolem marketů? Pro spousty lidí je prostě těžké přijmout i to, že tady na Bethelu musí být střízliví a dodržovat nějaký řád. Bez toho to ale nejde. A já si říkám pořád: Hlavně nepovolit!" dodává muž, který nyní hledá práci a nejraději by se zcela osamostatnil a žil zase zcela ve svém.