Zuřivý drak. Chov leguánů je náročný a nebezpečný

Zachytili jste zprávu, že leguáni se v některých částech světa jedí, loví a zařazují na seznamy nejnebezpečnějších zvířat? A nevěřili tomu? O žádnou fabulaci se nejedná. Chov leguánů je extrémně náročný a zvíře i přes svůj zjev pohádkového dráčka spíše odpovídá draku zabijákovi z fantasy filmů. Pořizovat by si ho měli pouze zkušení chovatelé. I tak se musí připravit na řadu komplikací.

Agrese je ze strachu, vzniká od narození

Předsedkyně českého Klubu chovatelů leguánů zelených Kateřina Bergerová chová leguány téměř třicet let. Jak říká, nedopatřením. „Každého leguána jsem dostala do péče souhrou okolností. A po těch letech musím říct, že chov leguána nedoporučuji žádnému českému chovateli. Pokud chcete plazy chovat jako začátečník, určitě je vhodnější agama, gekončík, gekon,“ říká rezolutně předsedkyně.

Lenochod jako domácí mazlíček? Bohouš si sám zajde na záchod, říká chovatelka

Chov tohoto plaza komplikacemi přímo srší. Začíná u povahy zvířete, která bývá bohužel už od začátku agresivní. Zvíře za to ale nemůže, pramení ze strachu, který pociťuje v podstatě od narození. Leguáni, kteří se dostávají do českých zverimexů, pocházejí ze zahraničních farmových chovů. „V těchto zařízeních jsou leguáni chováni po tisících v jedné voliéře. Tam vznikají zárodky jejich agresivního chování, které jen posiluje další stres, kterému jsou vystaveni,“ doplňuje Bergerová. Z farem poté putují na export do celého světa.

Krmení v chňapkách a na dálku

Vybudovat si pak láskyplný vztah je těžké, téměř nemožné je to i u staršího kusu. To potvrzuje i chovatel Radek Mařík, který chová samičku leguána pět let. Podobně jako Kateřina Bergerová v podstatě omylem. „Koupil jsem si ji na bleším trhu. Bylo mi jí líto, protože ji prodával člověk, který nevypadal ani chytře, ani mile. Bylo vidět, že už jednou ztratila ocas, na blešáku ji prodával v plastové bedně bez ničeho,“ popisuje.

Leguška, jak začali zeleného plaza nazývat, se ale z malé apatické ještěrky přeměnila za několik dní na dračici, která k sobě nechá ze čtyřčlenné rodiny vstoupit jediného člověka, jinak vztekle švihá ocasem, prská po teráriu a kouše. „Bohužel si prožila trauma, a přestože se jí snažíme dopřát veškerý komfort, milejší není,“ konstatuje chovatel.

Kopie psa za milion. Po světě pobíhají klony mazlíčků

Jeho zvíře jakžtakž respektuje, přestože kousanců si z terária odnesl už Radek Mařík několik. Zbytek rodiny ale při péči o plaza vymýšlí téměř válečnou strategii. „Manželka podává krmení leguánce v dlouhých kuchyňských chňapkách a misku do terária dopravuje na dlouhé ploché vařečce. Někdy se to obejde v klidu, často ale do jídla švihne vzteky ocasem,“ popisuje Mařík.

Ukousnuté prsty, nosy, plastiky

Kateřina Bergerová potvrzuje, že zranění jsou u chovatelů leguánů častá. „Já sama jsem byla hospitalizována na chirurgii a mám amputovaný prst. Někteří chovatelé museli po napadení obličeje podstoupit řadu plastik, včetně nosu. Útoky jsou vážné, dynamické a časté,“ popisuje předsedkyně klubu. Kolem druhého a třetího věku, kdy leguán pohlavně dospívá, se razantně mění jeho povaha. A i ti jedinci, kteří se členy stejné domácnosti vycházeli dobře, se s nimi mohou začít dostávat do konfliktů.

Drahá péče i strava

Vyhráno není, ani když si pořídíme leguána s mírnou povahou. Každý chovatel si musí promyslet, zda je ochotný chov financovat. Měsíční náklady se mohou vyšplhat až na dva tisíce korun. „Leguánovi je třeba svítit, udržovat v teráriu teplotu 39 stupňů. Nákladné jsou čerstvá zelenina a ovoce,“ vypočítává Bergrová.

Vydry se zabydlují i v Krušnohoří a Ústeckém kraji. Přišly ze Saska

Špatná strava má neblahý vliv na zdraví, leguáni navíc často ze stresu nejedí. „Pokud se je nepodaří rozkrmit, jako býložravcům jim odumírá střevní mikroflóra. To končí mučivou bolestivou smrtí,“ doplňuje Bergerová.

Leguáni při dobré výživě rychle rostou a terárium, pokud nezabírá už značnou část místnosti od počátku, je nutné během života zvířete často měnit. Leguán zelený se dožívá až třiceti let.